Zakladatelkou kongragace byla Magdalena Žofie Barat narozená roku 1779 v Joigny v Burgunsku. Řád byl papežem Lvem XII. potvrzen 22. prosince 1826. Sestry skládají tři sliby jako ostatní řády a navíc ještě čtvrtý, že se věnují výchově mládeže. Kongregace čítala roku 1880 již 105 klášterů s 4700 sestrami. Smíchovské sestry byly převážně polského šlechtického původu.
Dne 30. června 1882 byl položen základní kámen k výstavbě nového chrámu, budovaného podle benediktina P. Ghislaina Bethuna z Emauz v novogotickém slohu. Stavbu kostela Sacré Coeuru vedl stavitel Ferdinand Zhengruber. Kostel byl v hrubé stavbě dokončen v říjnu roku 1884, kdy byl vysvěcen kardinálem Schwarzenbergem. Později byla přistavěna ještě budova pro pětitřídní dívčí školu pro veřejnost a uvnitř zařízen penzionát. Penzionát má 12 tříd, roční plat za jednu schovanku činil 450 zlatých, některé zde byly ale zdarma. Ke klášteru náležela i rozsáhlá zahrada.
Drobný neogotický kostel s polygonálním závěrem, opěrnými pilíři a čtyřbokou nízkou romantizující věží zdobí hodnotné nástěnné malby provedené ve stylu beuronské benediktinské školy. Podrobný popis vybavení nabízí Památník města Smíchova od faráře Jana Paulyho. Socha Srdce Páně je od samotného oltáře z kararského mramoru s velkou sochou Srdce Páně oddělena zábradlím, na němž stojí andělé každý držící odznak umučení Krista. Nad oltářem viselo 6 lamp. Na epištolní straně visel temperový obraz Ježíš, přítel dítek. Postranní oltáře patří sv. Josefovi a Panně Marii oba z roku 1898.
V lodi je po stranách štala pro klášterní sestry, lavice pro chovanky jsou uprostřed. Veřejnost má přístup do boční lodi, která nese název Kaple sv. Jana Nepomuckého. Je zde vymalován nejhodnotnější obraz: Ježíš, dobrý pastýř od Lva Lercha. V klášteře byla ještě jedna kaple, kde se scházela družina sv. Anežky. Na oltář byly umístěny 3 sochy: srdce Páně, Panny Marie a sv. Josefa. Vpravo od oltáře je ve skleněné rakvi umístěna relikvie římské mučednice Flavie Viktoriny. Ostatky byly zahaleny v rouchu. Nohy a obličej byly voskové. Ostatky byly původně uloženy v římských katakombách, odkud byla darována císařovně Anně, která je věnovala klášteru. Z katakomb byla přenesena i kamenná deska z hrobu světice.
K bohoslužebnímu klášternímu náčiní patřila například stříbrná monstrance s šesti emailovými obrazy, tyrkysy, granáty a rubíny. Dole byla ještě ozdobena čtyřmi anděly, Kristem a sv. Petrem a Pavlem. Vysoká byla 85 cm. Dále zde byly ještě dvě menší barokní monstrance, stříbrné v ohni zlacené emailem zdobené ciborium, 6 kalichů, umělecké svícny, 30 kasulí, 4 pluviály a další kostelní prádlo. Smíchovský farář Pauly se zmiňuje o nejcennějším díle z kláštera: obraz zobrazující stádo u řeky, který je vyšívaný hedvábím, přesto ale působí jako malovaný. Obraz byl dílem kláštera v Tyrolsku, který jej vyráběl 18 let. Pak jej daroval císařovně Anně, která jej poskytla smíchovskému klášteru. V roce 1898 měl cenu 30.000 zlatých.
Na přelomu 19. a 20. století zde bylo čteno denně několik mší, v neděli a ve svátek bylo od 8,30 ranní kázání, mše svatá a odpoledne požehnání.