Barrandovský most je třetím mostem přes Vltavu na území města Prahy (počítáno po proudu řeky). Je to největší, nejširší a nejšikmější a také nejrozsáhlejší mostní stavba v Praze. Most v těchto místech dlouho chyběl. V délce přes 11 km od mostu Palackého až ke zbraslavskému mostu Závodu míru nebyl pro automobily žádný přejezd přes řeku. Dnes je Barrandovský most součástí Jižní spojky, která propojuje dálnici D1 od Brna s dálnicí D5 od Berouna. Zabírá plochu 33 000 m2. Jeho největší šířka je 50 a nejmenší 40 m, jeho délka včetně úseku nad opěrami je přes 350 m. Most svírá s břehem úhel přes 50 stupňů. Pro most je charakteristické složité mimoúrovňové křížení, které ve velmi omezeném prostoru zajišťuje dopravní napojení na Smíchov, Velkou Chuchli a na výstupní barrandovskou komunikaci. Generálním projektantem mostu byl PÚDIS Praha pod vedením ing. Jiřího Hejnice, dodavatelem Stavby silnic a železnic. Most je z předpjatého betonu, skládá se ze dvou samostatných mostovek, z nichž každá má čtyři dopravní pruhy. Mostovky spočívají na společných pilířích založených přímo pod Vltavou na 260 mikropilotech v hloubce 14 m. Při stavbě mostu nešlo použít žádných moderních metod, naopak most byl vybudován klasickým způsobem, kdy se ještě mosty stavěly na pevné skruži a ručně. Nosná konstrukce mostu má proměnnou výšku i šířku a mění se i klopení vozovek.
Práce na přemostění Vltavy byly zahájeny v květnu 1978. První část mostu byla zprovozněna pro automobily v r. 1983. Slavnostní otevření celého mostu se pak konalo v r. 1988. Most byl tehdy pojmenován po bývalém prezidentovi Československa Antonínu Zápotockém. V r. 1990 rozhodla rada zastupitelů města Prahy o změně názvu na most Barrandovský.
Vzhledem k tomu, že nájezdová rampa mostu je jedno z nejnebezpečnějších míst na silnicích zejména pro kamiony, byly v tomto místě vůbec poprvé u nás instalovány na svodidlech svítící neonové pásy, které mají řidiče upozornit na dlouhé a prudké klesání z barrandovského kopce zakončené prudkou zatáčkou.
Na mostě je osazena betonová architektonická plastika ohromných rozměrů zvaná Rovnováha od sochaře Josefa Klimeše. Připomíná rozevřené písmeno U, její výška nad soklem je 6 m, šířka 14 m.