Jiráskův most

Jiráskův most je šestým mostem přes Vltavu na území Prahy (počítáno po proudu řeky). Bouřlivě se rozvíjejícímu Smíchovu nestačilo spojení s Prahou jediným mostem Palackého, a tak se uvažovalo o stavbě nového mostu. Původně měl navazovat na Myslíkovu ulici a vést kolem Šítkovské vodárenské věže přes Žofín a tehdejší Židovský ostrov a vyústit v ulici Pavla Švandy ze Semčic. Dokonce byly při budování hrází zbudovány i opěry nerealizovaného mostu. Nakonec bylo rozhodnuto postavit most jako pokračování Ječné a Resslovy ulice. Se stavbou mostu se započalo v roce 1929 podle projektu architekta Vlastimila Hofmana a ing. Františka Mencla. Na smíchovském nábřeží však mostu překážel barokní pavilon, jehož tvůrcem byl pravděpodobně jeden ze dvou slavných Dienzenhoferů. Postaven měl být pro jezuitský řád v roce 1735 jako ubytování pro dočasně uvolněné členy nebo pracovníky řádu. Byl jednopatrový o rozměrech 25 x 12 m s rozlehlou zahradou – později botanickou. Pavilon měl být rozebrán a postaven naproti bloku Matoušova a Lesnická, avšak k jeho obnově již nedošlo. Zásadním problémem bylo, že žádná pojišťovna nechtěla převzít riziko. Kopie a odlitky zajímavých detailů však byly na požadavek památkářů zachovány. Zajímavostí je, že v době okupace se most jmenoval Diezenhoferův.

Most je železobetonový, 310,6 m dlouhý, 21 m široký. Pět betonových návodních pilířů nad vodou o šířce 4,6 m (a pod vodou různých rozměrů) je obloženo žulovými kvádry spojuje šest obloukových polí o rozpětí 45 - 51 m. Pilíře jsou založeny pneumaticky až skalní podklad, kesony jsou ze železobetonu o rozměrech až 10,5 m a délce až 30 m. Kesony se vybetonovaly na lešení, vždy přímo v místě založení. Most je rozdělen na čtyři mostní pásy, mezi nimiž jsou vedeny inženýrské sítě. Povrch vnějších ploch je z omítky z umělého kamene. Betonové zábradlí a osvětlovací stožáry mají terasový hlazený povrch. Na obou předmostích jsou 13,5 m vysoké osvětlovací pilony s dekorativními kašnami a obelisky, díla architekta Vlastislava Hofmana. Méně náročná umělecká výzdoba mostu zde naznačuje, že u těchto staveb bude převažovat již účelová dopravní funkce, takže stavba jako celek by měla plnit i umělecký záměr tak, jak se to podařilo architektu Pavlu Janákovi u mostu Libeňského.
Jiráskův most byl uveden do provozu ve třech etapách: střední pruh s dřevěnou špalíčkovou dlažbou a s kolejnicemi elektrické dráhy byl předán do užívání 6.12. 1931, dne 25. 6. 1932 byly pro dopravu použitelné dvě třetiny mostu (byly odstraněny kolejnice, neboť nedošlo k průlomu do Kartouzské ulice)  a celý most ve své tehdy impozantní šířce byl otevřen v předvečer 15. výročí vzniku Československé republiky r. 1933. Původně předpokládané vedení tramvaje po mostě se ukázalo zbytečným, takže kolejnice byly odstraněny. Problémy nastaly se změnou povrchu mostu – z kamene na asfalt, který začal velmi brzy vytvářet vlny a trhliny. Nepomohla ani kompletní výměna ani změna druhu asfaltu.

Most byl nazván jménem Aloise Jiráska, jenž v letech 1903 - 30 bydlel v domě čp. 1775 na dnešním Jiráskově náměstí. Zde psal svá díla a také zde zemřel. Pomník Aloise Jiráska od Karla Pokorného byl na Jiráskově náměstí umístěn až v r. 1960. V letech okupace 1940 - 45 byl most přejmenován na Dienzenhoferův, poté se opět vrátil k původnímu názvu. Náročná rekonstrukce mostu byla provedena v letech 1987 - 88.

Literatura: Fischer, Jan. Fischer, Ondřej. Pražské mosty. Praha: Academia, 1985.