Židovská obec na Smíchově vznikla údajně již kolem poloviny 18. století. Vzhledem k tzv. familiantskému zákonu (oženit se směl jen nejstarší syn, mladší muž se musel kvůli sňatku vystěhovat) přibývalo obyvatel velmi pomalu. Na počátku 19. stolení neměla obec vlastní synagogu a využívala modlitebnu v kartounce podnikatele
Arona Beera Přibrama Po zrušení zákona v roce 1849 se začíná uvažovat o výstavbě vlastního chrámu. První smíchovská synagoga byla postavena u Plzeňské ulice. Při její výstavbě se obec velmi zadlužila a chyběli jí prostředky na údržbu a vybavení. Po šesti letech musela být uzavřena. Situaci vyřešil tehdejší smíchovský starosta
František Ringhoffer. Odkoupil synagogu vč. pozemku, kam hodlal rozšířit svůj podnik, převzal dluhy židovské obce a nabídl prostředky na výstavbu nové synagogy. Jednolodní smíchovská synagoga byla postavená v 60. letech 19. století novorománském stylu a interiér ve stylu maurském. Budovy zdobily nástěnné malby a vitrážová okna. Hlavní sál byl sklenut devíti klenbami mezi maurskými oblouky na čtyři střední pilíře., dále zde byla vstupní předsíň a v patře ženská galerie. Na jižní a východní straně byly dva přístavky sloužící jako zimní modlitebna. Síň představenstva a kancelář obce. Vnitřní dvůr byl přístupný z ulice i synagogy. Vysvěcena byla dne 8. září 1863. Před druhou světovou válkou byla přestavěna architektem Leopoldem Ehrmannem, který pracoval pro Židovskou obec, a to v konstruktivistickém stylu. Vznikly zde tři hranoly různých proporcí s omítkou z umělého kamene. Po druhé světové válce již nebyla židovská obec obnovena. Od padesátých let chátrala a chvíli dokonce sloužila jako skladiště náhradních dílů a ložisek pro ČKD. Podlahu zakryl beton, hlavní loď byla rozdělena přistavěným patrem, vystavěly se nákladní výtahy. Roku 1986 památce hrozí demolice.
Po sametové revoluci synagoga připadla pražské židovské obci. V letech 2003 – 2005 byla rekonstruována na návrh Ateliéru Znamení čtyř – architekti s. r. o. a nově zde vyrostla i studovna a badatelka. V současné době souží jako depozitář Židovského musea. Na budově jsou zachovány dva nápisy: Mír a zdar dalekému i blízkému nad hlavním vstupem a hebrejský v ulici Stroupežnického Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin.
Literatura: Slavné stavby Prahy 5. Praha: Agentura Foibos, 2005.Mudrová, Ivana. Prahou s otevřenýma očima. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 2005.