Kulturní památka postavená v místech historicky doložené vinice z 15. století. V polovině 17. století koupil původní usedlost novoměstský kotlář Melichar Werschauer, po němž je usedlost pojmenovaná. Od roku 1735 je s ní spojena vinice Kaničářka pojmenovaná podle staroěstského tkaničkáře Kryštofa Štoffa. Po požáru roku 1840 byla přestavěno ve stylu anglické gotiky, dispoziční řešení z konce 18. století se však nezměnilo.Usedlost je tvořena dvěma obytnými a čtyřmi hospodářskými budovami se stodolou, které obklopují dva bránou spojené dvory. První obytná budová má otevřené pilířové schodiště se zděným zábradlím a stupňovitým štítem a pochází z konce 18. století, druhá s navazující terasou je symetrická k první budově a má také stupňovitě upravený štít, je o půl století mladší. Vzhledem k poloze stavby jsou budovy z jižní strany zpěvněny pilíř. Hlavní vchod je ze severní strany. Nedaleko usedlosti stojí budova původního viničního lisu z konce 18. století, který však narušily novodobé úpravy. U usedlosti se zachovali i vinné sklepy.
Od roku 1964 je Kotlářka památkově chráněna. V roce 1974 byla usedlost zrekonstruována pro středisko ochrany rostlin při Státním statku hl.m. Prahy. V současné době jsou zde komerční prostory.
Literatura: Památky Prahy 5: stavby, sochy a plastiky a pamětní desky. Praha: Umělecká agentura Foibos, 2006. Laštovková, Barbora. Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-057-8. Dostupná v Městské knihovně hl. m. Prahy, Mariánské nám 2.