Jméno Radlice jest připomínáno již v nejstarších dobách. Podle pověsti bratři Domaboj a Haldán, za Libuše zakládající zde dvůr, nalezli v zemi velkou radlici, odkud prý pojmenování to zůstalo. Radlice rozkládají se v údolí jižně od klášteru sv. Anny, v jehož majetku zůstaly (mimo dobu 1419-1618). R. 1420 císař Zikmund zapálil Radlice, aby dal znamení posádce vyšehradské, že přichází na pomoc. Za povstání předbělohorského prodali stavové majetek klášterní. Po r. 1628 zase majetek vrácen klášteru, v jehož držení zůstal až do zrušení téhož, do r. 1785, kdy koupil jej kníže Švarcenberg. Připomínány jsou tu dvě rozsáhlé vinice zvané "Vysoká a Sirotčí". O kapličce viz při ul. Radlické.
Literatura: Žáček, František. Stehlík, František. Historický a orientační průvodce Prahou. Praha: Nakladatelství Františka Stehlíka, 1929.