Však měl Smíchov také své radostné dni a též u něho osvědčilo se staré přísloví: „nebylo zle, aby nebylo opět dobře.“ Když Jeho Veličenstvo císař a král František Josef v roce 1866 po uzavřeném míru projížděl severovýchodní část Čech, aby tu na vlastní oči seznal, kde v kterých místech osudné bitvy svedeny byly a zhoubných stop zanechaly, aby přinesl útěchu zbědovaným krajinám a aby, jak jen možno, zjednal pomoci a úlevy, tehdy zavítal i do Prahy a též do Smíchova. Byloť to dne 29. října, kdy za slavnostního uvítání a všeobecného jásotu poctil a oblažil vznešenou návštěvou svou krom některých závodů průmyslových též
radnici a zvěčnil v nově upravené zasedací síni nejvyšší přítomnosť svou vlastnoručním podpisem na připraveném k tomu pergamenu. Též roku 1868, když bylo v Praze slavnostní otevření nového mostu císaře Františka Josefa, tak též v letech pozdějších kvůli prohlídám vojenským a z jiných příčin ráčilo Jeho Veličenství do Prahy zavítati, jakož tam i na Smíchově rozličné ústavy a závody prohlídnouti. I bylo po každé veliké jásání všeho obyvatelstva, jmenovitě ale r .1880 , kdy bylo celé město, oceňujíc jeho otcovské snahy o rovné právo a blaho všech národů a pozorujíc, že snahy ty nabývají stále utěšenějších tvarů a výsledků, zvlášť slavnostně ozdobeno a jeho pak příjezdem opojeno radostí jásalo a nekonečné „sláva“ provolávalo.
Radosť ta pocházela tím více od srdce a tkví podnes v útrobách všech obyvatelů, jelikož z vůle a milosti Jeho Veličenství sídlí od r. 1878 na královském hradě pražském kralevic Rudolf, jenž pro svou lidumilnou a šlechetnou povahu a pro své jiné vynikající a výtečné vlastnosti se svou, dne 10. května 1881 s ním oddanou, spanilou chotí korunní princeznou Stefanií Belgickou všeobecné a nelíčené lásky požívá a nejlepších nadějí v budoucnosť vzbuzuje.
Aby se tyto naděje v plné míře uskutečnily a aby též Smíchov měl hojného účastenství ve všem, co dobrého a utěšeného kýžená šťastnější doba uštědří vlasti a národu, dejž a popřejž Bůh, a budiž toho nastřádána hojná a vděčná látka pro pozdější opět pojednání o dalším vývinu a osudu Smíchova.
Předchozí kapitola: Povodně, Prušáci a jiné katastrofy