16. kapitola – Výstavba kostela sv. Václava

3. U třídy Kinského naproti radnici započata r. 1881 v měsíci dubnu stavba nového kostela sv. Václava na staveništi, kteréž obec k účelu tomu ve výměře 1060 čtverečných sáhů od usedlosti č. p. 67 a 68 dne 28. listopadu 1875 koupila. Staveniště to leží mezi dvěma v předu zmíněnými, směrem k Vltavě navrženými ulicemi. Slavnostní svěcení základů jeho vykonal dne 18. září 1881 pražský arcibiskup, kardinál kníže Bedřich ze Švarcenberků za účastenství mnoha duchovních, zeměpanských i jiných hodnostářů, zástupců obce, sboru stavebního, mnoha spolků a p., jakož i velikého zástupu lidu. Započatý kostel bude dle příslušného plánu tříloďovou basilikou s dvěma věžemi v předu, jest vypočítán pro 2000 lidí a má býti nejdéle o sv. Václavě 1884 dokončen a svému účelu odevzdán. Že konečně k stavbě té dospělo, toho možnosť vyvinula se následovně:

Již počátkem roku 1866 uznalo zastupitelstvo města Smíchova za nezbytné, přičiniti se o rožšíření nynějšího farního kostela a sestaviti za účelem tím zvláštní sbor jednak k opatření plánů, jednak ku sbírání dobrovolných příspěvků. Že však sotva půl roku na to vypukla nešťastná válka se sousedem Prusem, vrazivším do Čecha a zde co vítěz zle řádivším, byla i veškerá činnosť sboru přerušena a teprv opět roku 1868 obnovena a ku zdárným výsledkům vedena.

Především nabyla rada městská přesvědčení, že by vzhledem k stálému vzrůstání města pouhé jen rozšíření nynějšího farního kostela nestačilo, nýbrž že nutná toho potřeba, pomýšleti na stavbu úplně nového, co možná prostranného a monumentálního chrámu. Tím  pak byly též k účelu tomu v souhlasu a schválením celého zastupitelstva obecního náležité kroky podniknuty.

Za protektorátu jeh Eminence nejdůstojnějšího pana kardinála a pražského knížete arcibiskupa Bedřicha ze Švarcenberků byl kostelní sbor stavební obnoven a četně rozmnožen a největší péče věnována opatření vhodného a důstojného plánu, jakož i staveniště samého. Aby obec nabyla ve věci volnější ruky, docíleno převedení patronátního práva kostelního s hlavního královského města prahy na městskou obec smíchovskou.

Na základě ministerského povolení zavedeny a prováděny všeobecné sbírky dobrovolných příspěvků. Pomocí zvláštního sboru pražských a smíchovských paní uspořádána věcná loterie ve prospěch nového chrámu. Též všelikým jiným způsobem množen stavební fond kostelní; ano obec sama přinesla značné oběti. Posléz vynaloženo vše, aby zároveň se schválením stavby povolen byl též přiměřený na ní příspěvek z fondu náboženského.

Takovýmto snažením docíleny následující úspěchy:

Staveniště kostelní, jež mezi čtyřmi uznáno za nejvhodnější, zakoupeno a zakoupeno samou obcí za 100000 zlatých rakouské měny.

Fondu stavebnímu věnovali: Jeho Veličenství, zvěčnělý císař a král Ferdinand Dobrotivý se svou vznešenou chotí, J. Vel. Císařovou vdovou Marií Annou 30000 zlatých r. m.; Jeho Veličenství nejmilostivější panující císař a král František Josef I. 5000 zl.; jeho cís. Výs. zvěčnělý arcivévoda František Karel, otec císařův 2000 zlatých; zmíněný sbor paní výtěžek loterní 31.419 zlatých 99 krejcarů a mnoho jiných dobrodinců ve větší a menších částkách 29.378 zlatých 67 ½ krejcaru, úhrnem 97.798 zlatých 66 ½ krejcarů, tak že fond ten, získav úroků 22.933 zlatých 81 krejcarů, přijal do této doby celkem 120.732 zlatých 47 ½ krejcaru, na kterouž i náklad stavby samé rozpočten jest.

Nicméně zbude ještě uhraditi náklad vnitřního zařízení a upravení kostela dalšími 40 – 50000 zl.

Plán stavební, jejž sdělal a dle potřeby upravil pražský architekt Ant. Barvitius, došel s potřebným nákladem stavebním schválení zastupitelstva obecního a konečně i vys. c. k. místodržitelství dne 30. září 1880 pod č. 58008 a po provedení řádného ve věci jednání odevzdána prozatím stavba základů smíchovským stavitelům Josefu Linhartovi a Václavu Mildovi jakožto společným podnikatelům.

Obsahu toto byla též pamětní listina, jež v den svěcení s půdorysem kostela a s běžnými té doby mincemi do základného kamene vložena byla.