20. kapitola: Smíchovská radnice, Portheimka a smíchovské banky

Téměř uprostřed města stojí v třídě Kinského městská radnice č. p. 236 s průčelím k východní straně. Tuto budovu, vystavěnou roku 1853 jako obyčejný obydelný dům a slouživší k ubytování c. k . četnictva a s dvěma místnostmi též úřadu městskému, koupila obec r. 1858 od tehdejšího stavitele a zároveň purkmistra Josefa Bartha za 17.000 zlatých k účelům obecním, jmenovitě k stálému umístění úřadu městského a zvýšili i roku 1874 ještě o druhé patro a o věž s hodinami nákladem 36.000 zlatých Obsahuje potřební místnosti pro úřad městský, větší síň pro zasedání výboru obecního a jiné ještě místní pro potřeby obecní, jmenovitě pro sbor hasičský a jeho nářadí, stáje pro 3 páry koňů a p. Se svým průčelím, v renesančním slohu upraveným a se svou věží slouží Smíchovu k nemalé okrase.

15. Naproti radnici stojí dlouhý jednopatrový dům č. p. 68, tak zvaná Buquoyka, jejž byl na začátku předešlého století hrabě Buquoy vystavěl, a v jehož střením pavilonu jest krásná malba na obmítce, pocházející z roku 1729 od výtečného českého malíře Václava Reinera. Jižní čásť domu toho náleží k staveništi kostela a bude po dostavení jeho odbourána, zmíněný pavilon však zůstane zachován.

16. Asi uprostřed třídy Kinského vypíná se po západní straně třípatrová budova „občanské záložny“ č. p. 339 a převyšuje všechny sousední domy, vydávajíc skvělé svědectví o zdárné činnosti občanstva a o velikém úspěchu spolčování. Bylať r. 1870 započata a r. 1871 nákladem 80.000 zlatých dostavěna. Slouží občanské záložně za bezpečné a vhodné přístřeší.

Do základu této budovy byla v den sv. Václava roku 1870 mimo jiné též zvláštní listina pamětní vložena, líčící počátek, vývin a prospívání spolku a končící následujícími vřelými i významnými a proto i zde uvedenými slovy:

„My nížepsaní, toho času výborové záložny občanské na Smíchově, vkládajíce do základního kamene této budovy zároveň s touto listinou jiné ještě listiny, aby vydaly svědectví, jaký ruch nyní v českém království a v národě našem i po celém světě panuje, a s jakým krutým osudem a s krutějšími ještě nepřáteli musí český národ bojovati, ale jak ve své právo i v Slovanstvo i v Boha pevně doufá, že vytrvá a nezhyne v boji sebe krutějším, nýbrž že se dodělá dob šťastnějších a že žíti bude na věky, - my všichni níže psaní pevnou se neseme nadějí, že budova tato, vydávající svědectví o české činnosti i svornosti, a sloužící nám i našim souvěkým občanům a někdejším našim potomkům ku zdaru, městu pak a vlasti ku ozdobě, zajisté všem pohromám odolá a svědkem bude šťastnějších věků zemí české i moravské, a že tato listina, jsouc ode dneška do tvrdého kamene vložená, neuzří dříve světla Božího, leč by celá budova ustoupiti musila stavbě ještě dokonalejší v kýžené době opětné světoslávy české. Tomu žehnejž svrchovaný Bůh, jenž ráčí povždy při nás státi i při celém českoslovanském národě!“

17.   blíže radnice vyniká třípatrový dům německého spolku spořitelního a úvěrního (Spaar- und Kreditverein), jenž jej r. 1871 jako dvoupatrový koupil a pak o třetí patro zvýšil, a pro svou potřebu, jakož i pro německé c. k. nižší gymnasium reálné upravil.