25. kapitola – Zahrada Kinských

30. Blíže brány újezdské vidíme ihned v pravo na jižním svahu Petřína rozsáhlou zahradu knížete Ferdinanda Kinského, založenou jím v letech 1828 – 1830. Zahrada náleží dle své překrásné polohy, dle své vzorné upravenosti a dle svého rozmanitého rostlinstva k nejpůvabnějším zahradám celého okolí. Zvláště v měsících květnu a červnu jest zde milo dlíti, když jest všecko v nejkrásnějším pestrém květu a když zpěv rozmanitého ptactva, zvláště četných slavíků ve dne v noci se rozléhá.

Cesty sem tam se vinoucí jsou buď vysokým stromovím, buď nízkým křovím neb koberci trávníkovými roubené a vedou nás volně vzhůru až na dosti vysoké temeno zahrady, kde z rozličných míst požíváme přerozkošného rozhledu. Vyjmouc Malou Stranu, jenž jest „hladovou zdí“ zakryta, rozprostírá se před námi celá ostatní Praha se svými četnými věžemi, velebnými chrámy, velkolepými mosty, starobylými i novověkými paláci a budovami, rozkošnými ostrovy a mnohým mezi domy vyčnívajícím stromovím, jsouc při tom obklíčena jarou Vltavou od staroslavného Vyšehradu až ku vzkvétajícímu Karlínu pod věčně památným Žižkovem. Zvláště půvabný pohled jest na hoření čásť Nového Města pražského, kde rozsáhlé budovy z prostřed zahrad a zeleně se nad sebou zvedají, až pak na nejzazším a nejvyšším místě tvoří velebný Karlov takřka korunu této části města. Sleduje-li oko naše Vltavu vzhůru ke Zbraslavi, tu ovšem snadno si vysvětlíme, proč z našich Přemyslovců králové Václavové si oblíbili, zajížděti tam po zemi i po vodě; neboť i za nynější lesům zhoubné doby, jest milo tímto údolím cestovati, a jak asi mnohem rozkošněji krajina ta duši jímala, dokud pod Vyšehradem pusté nyní skály a stráně byly bujnými lesy a hustým křovím pokryty, a dokud slavíci mile tam pěli! Poohlédneme-li se pak ku straně západní, objevuje se nám táhlé údolí potoka motolského až k Motolům se svými jako rozsetými domy a letohrady, háji a zahradami, což vzbuzuje v nás zároveň přání, aby pilnějším pěstováním stromů nabývala celá krajina větší ještě půvabnosti.

Proto také bylo návrší, které nyní zaujímá zahrada Kinského, již v starých dobách se vším právem nazýváno „rájem“.

V dolení části zahrady stojí letohrad slohu vlašského, chovající ve svých síních sochy ceny umělecké, jmenovitě bohyni Psyche z kararského mramoru od Canovy, Vlastu od Maxe a j. V letech 1870tých přebýval zde bývalý německý kurfiřt hesen-kaselský, jenž byl r. 1866 pruským králem Vilémem svých zemí zbaven, a jenž si potom oblíbil Prahu za stálý útulek svůj.