Letohrádek Eggenberg (č. p. 93, Smíchov) – zaniklý

Letohrádek byl postaven kolem roku 1650 v prostoru mezi dnešní Vodní ulicí a Náměstím Kinských. Své jméno získal po svých majitelích – rodu Eggenbergů pocházejícím ze Švábska. Nejznámějším členem rodiny byl Jan Oldřich neboli Hans Ulrich (1568 – 1634), který se odvrátil od protestanstké víry, spřátelil se s jezuity a pravděpodobně pracoval jako informátor knížete z Lichtenštejna. Poté sloužil v císařském vojsku a později se stává ministrem Císaře Ferdinanda II. Od něj získává mnohé statky. Rozhodl také o popravách na Staroměstském náměstí, jako konfiskát získává po Kobrovi z Kobresberku také pozemky na Smíchově. Egenberk se pak stává střediskem katolické šlechty. Letohrádek s velkou zahradou a sadem postavil pravděpodobně jeho syn Jan Antonín. Roku 1717 rod Eggenbergů (majetek pravděpodobně již dříve přešel na příbuzné Eggenberky ze Štýrska) vymírá a letohrádek přechází na Schwarzenbergy. Při vpádu Francouzů dne 26. 8. 1742 byla budova značně poničena požárem. Schwarzenberkové jí (?v roce 1871?) prodávají bance pro stavby a nemovitosti v okolí pražském. V té době je letohrádek pověstnou hospodou nejnižší kategorie, kde se každou neděli a ve svátek koná tancovačka končící krvavou pranicí jinonickým pivem posilněných hostí. Častými návštěvníky byli totiž dělostřelci z nedalekých kasáren. Proto policie následně hospodu provozovanou bývalým majitelem mnoha nemovitostí na Smíchově Pavlovským zavírá. V domě zakládá Vilém Pick roku 1878 chromolitografickou továrnu. V roce 1890 banka klasicistní dům boří a rozparcelovává. V letohrádku také bylo první ochotnické divadlo na Smíchově vedené Antonínem Grunde – později nazývané Zemské divadlo, hrával zde Tyl, Simanovský i Krumlovský, dokonce zde hostoval i Matěj Kopecký a po filipojakubské pouti v roce 1850 i spolek Thalie principála Josefa Aloise Prokopa. Jeden čas sloužil i jako tělocvična pro Sokol.

K Eggenberku se váže pověst o tajemném pánovi v černém, který se každý rok v předvečer svátku sv. Aloise zjevoval v rytířském sále letohrádku, ve kterém se vždy samo od sebe rozsvítilo. Přesně o půlnoci přijížděli další pánové v černých aksamitových oblecích s meči.Vešli do sálu a pána v černém rozsekali. Pak uspořádali u dlouhých stolů bohatou hostinu. Onen černý rytíř, někdejší majitel letohrádku, se na nich měl dopustit zrady, neměl v hrobě klid a proto musel vždy v předvečer sv. Aloise přicházet do Eggenbergu. Jak uvádí Václav Sedláček, pověst je založená na historickém základu. Hans Ulrich Eggenberg se dopustil zrady na evangelících, kteří byli popraveni na den sv. Aloise – 21. června 1621.

Vedle Eggenberku stával dům zvaný Amerika, ve kterém bydlelo až 180 nejchudších nájemníků. Původně byl postaven pro dělníky Wienerovy továrny na šátky.

Literatura: Laštovková, Barbora. Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-057-8. Dostupná v Městské knihovně hl. m. Prahy, Mariánské nám 2. Sedláček, Václav. Dějiny Smíchova. Jungmann, Jan. Smíchov – město za Újezdskou branou. Praha: Museum hl. m. Prahy, 2007. Janovský, Julius. Smíchov v Arbesově době. Praha: Klub přátel starého Smíchova, 1946.