A-D E-CH J-K L-M N-O P-R S-T U-Ž
Schwarzenberská (název od roku 2004) – Schwarzenberkové – povodně německý a rakouský šlechtický rod doložený již v roce 1172, kterému patřily rozsáhlé pozemky na Smíchově a celé Jinonice.
Slavínského (název od roku 1993) – Vladimír Slavínský (1890 – 1949) – herec, režisér a scénárista vl. jm. Otakar Pitrman patřil k průkopníkům českého filmu. Režíroval např. filmy Muži nestárnou, Matka Kráčmera, Advokát Chudých, To byl český muzikant, Poslední mohykán.
Slávy Horníka (název od roku 1952) – Ladislav Horník (1907 – 1940) – učitel a organizátor mládežnického komunistického hnutí byl jako odbojový pracovník za okupace zatčen a umučen na Špilberku.
Smolíkova (název od roku 1973) – František Smolík (1891 – 1972) – herec se původně vyučil elektrotechnikem, hrával u cestujících divadelních společností, po roce 1921 nastupuje do souboru Vinohradského divadla, o třináct let později do Národního divadla. Vynikl v postavě doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci a profesora Málka v Krejčíkově filmu Vyšší princip.
Strakatého (název od roku 1958) – Karel Strakatý (1804 – 1868) – operní pěvec po nedokončeném studiu práv nastoupil roku 1827 do Stavovského divadla, kde působil přes 30 let. Vedle německých představení účinkoval i v českých hrách – zpíval ve Fidlovačce, kde poprvé zazněla píseň Kde domov můj. Jeho syn byl významný právník, ředitel Prozatímního divadla a starosta Umělecké besedy.
Stroupežnického (název od roku 1947) – Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892) – dramatik byl jako autor několika divadelních her jmenován prvním dramaturgem Národního divadla, kde i vinou nedostatečného literárního vzdělání překonával četné obtíž. Napsal např. veselohry Zvíkovský rarášek a Naši furianti.
Svátkova (název od roku 1947) – Oleg Svátek (1888 – 1941) – generál čs. armády a důstojník legií v Rusku patřil za okupace k vedoucím činitelům odbojové organizace Obrana národa byl zatčen a popraven.
Šárčina (název od roku 1947) – Šárka postava z českých bájí
Šejbalové (název od roku 1990) – Jiřina Šejbalová (1905 – 1981) – herečka začínala jako sopranistka v brněnské opeře, ale brzy se objevila v pražských avantgardních revuích a byla angažována do Národního divadla. Od dívčích a komediálních rolí se propracovala až k tragickým typům. Hrála v řadě filmů: Cech panen kutnohorských, Vlčí jáma, Láska jako trám. Od roku 1968 byla profesorkou AMU.
Štefánikova (název od roku 1919) – Milan Rastislav Štefánik – letec a politik
Štěpánkova (název od roku 1969) – herec původně vystudoval hospodářskou školu, za první světové války přešel do ruského zajetí, kde se stal vedoucím táborového divadla. Po návratu do vlasti v roce 1920 nastoupil do divadla v Kladně, následně přešel na Vinohrady a od roku 1934 je členem Národního divadla. Představoval zejména hrdinské postavy (Bílá nemoc, Měsíc nad řekou, Nezbedný bakalář). Ztvárnil i Jana Žižku a Jana Husa.
Šternova (název od roku 1952) – Leo Šterna (1882 – 1941) – montér a odbojový pracovník byl za okupace umučen nacisty.
Štochlova (název od roku 2003) – Antonín Štochl (19. / 20. století) – první starosta Košíř po roce 1918 se zasloužil o rozvoj města, zahynul v koncentračním táboře.
Štorkánova (název od roku 1978) – Josef Štorkán (1890 – 1942) – zoolog působil od roku 1922 jako asistent Zoologického ústavu UK v Praze, od roku 1935 byl profesorem všeobecné zoologie na Přírodovědecké univerzitě UK, zabýval se zejména roztoči. Redigoval Masarykův slovník naučný a také Ottův slovník naučný nové doby. Za účast v odboji byl ha heydrichiády v Kobylisích popraven.
Švábova (název od roku 1947) – Josef Šváb-Malostranský ( 1860 – 1932) – písničkář a kabaretiér působil jako papírník na Malé Straně, jako herec účinkoval v prvních Kříženeckého filmech. Své písně si sám vydával.
Tilleho náměstí (název od 80. let 20. století) – Václav Tille (1867 – 1937) – literární vědec a kritik byl od roku 1912 profesorem srovnávacích dějin literatury na UK. Psal teoretické a kritické úvahy o divadle a filmu, zabýval se folkloristikou, editoval pohádky B. Němcové a K. J. Erbena, vlastní pohádky psal pod pseudonymem Václav Říha.
Tomáškova (název od roku 1895) – Jan Václav Tomášek (1774 – 1850)- hudební skladatel a pedagog po ukončení gymnázii vyučuje (byť hudební samouk) v pražských šlechtických rodinách. Zároveň vystudoval práva a založil si vlastní hudební ústav. Byl významnou postavou obrozeneckého hnutí. Skládal písně, symfonie, kantáty a opery (Serafina).
Tomkova (název od roku 1920) – Václav Vladivoj Tomek (1818 – 1905) – historik a historiograf Prahy po absolutoriu práv nastupuje jako vychovatel do rodiny F. Palackého. Na jeho popud začal pracovat pro pražský magistrát s úkolem sepsat dějiny Prahy. Pracoval v Matici české, ve výboru muzea byl delegován do ústavodárného sněmu. Na universitě přednáší dějiny Rakouska, po rozdělení university se stává prvním rektorem české části. Roku 1885 byl jmenován do panské sněmovny říšské rady. Jeho životním dílem je dvanáctisvazkový Dějepis města Prahy (do roku 1608) vydaný v letech 1855 – 1901.
Trachtova (název od roku 1981) – Edmund Trachta (1902 – 1945) – člen ilegální komunistické organizace Předvoj, která za okupace působila na Smíchově.
Tréglova (název od roku 1981) – Václav Trégl (1902 – 1979) herec absolvoval v roce 1924 pražskou konzervatoř, král v kočovných společnostech, v Osvobozeném divadle, v Divadle Vlasty Buriana, po osvobození v Divadle Voskovce a Wericha, v Karlíně, v ABC a Městských divadlech pražských, ve filmech hrál epizodní role.
Trnkovo náměstí (název asi od 90. let 20. století) Jiří Trnka (1912 – 1969) – výtvarník a režisér loutkových filmů vytvářel od roku 1923 kulisy pro loutkové divadlo J. Skupy, kde také hrával. Po vystudování Uměleckoprůmyslové školy provozoval vlastní Dřevěné divadlo, od roku 1937 se věnoval loutkovému filmu. Pracoval jako scénograf pro Osvobozené i Národní divadlo.
Tůmova (název od roku 1925) – František Tůma (nar. 1834) – starosta Košíř v letech 1865 - 76
Literatura: Augusta, Pavel. Zdeňková, Marie. Ilustrovaná encyklopedie osobností v názvech pražských ulic a náměstí. Praha: Milpo Media, 2006.