V tragickém roce 1938 burcovali dělníci z našeho obvodu k obraně republiky a po jejím zrádném vydání nacistickému Německu stáli v popředí odboje proti okupantům a mnozí v něm obětovali své životy.
A zde nelze hovořit obecně. Na tomto místě je nutné zastavit se v úctě u oněch jmen, která představují dodnes rozhodnou vůli k boji a symbol obětování se pro cíle revoluce a svobody lidu.
Prvním je národní hrdina a světová osobnost socialistické revoluce Julius Fučík, smíchovský rodák. Jeho Reportáž psaná na oprátce vyšla v osmdesáti jazycích v mnoha zemích světa a také jeho další knihy o Sovětském svazu i reportáže z buržoazní republiky patří k dílům známým téměř po celém světě.
V letech 1920 až 1927 žila v Košířích významná komunistická novinářka a funkcionářka Jožka Jabůrková. V období 1932 až 1938 zastupovala komunistické voliče na pražské radnici jako členka Ústředního zastupitelstva hl. m. Prahy. Památník na rohu Plzeňské a Podbělohorské ulice připomíná tuto statečnou ženu, která zůstala věrná revolučním myšlenkám až do umučení v nacistickém koncentračním táboře v roce 1942.
V komunistickém mládežnickém hnutí pracoval jinonický učitel Sláva Horník, čelný funkcionář strany a Rudých odborů. V březnu 1940 byl gestapem zatčen a ihned 18. března umučen při výslechu. Na paměť jeho velkého života je na škole v Nepomucké ulici v Košířích deska s jeho jménem.
Ve třicátých letech pracoval jako funkcionář strany sklářský dělník Jan Harus ze Zlíchova. Po našem osvobození a návratu z nucené emigrace se stal předním pracovníkem gottwaldovského vedení KSČ.
První důvěrník KSČ v Košířích, sazeč Antonín Liška, byl zároveň odborářským funkcionářem a jako důvěrník Svazu obchodních a dopravních dělníků Rudých odborů vedl řadu zápasů smíchovských dělnických oddílů v boji s buržoazií ve dvacátých letech.
Vůdcem smíchovských a jinonických kováků byl Eduard Tůma, kovák smíchovské Škodovky. V době okupace byl žalářován gestapem a po osvobození se stal předsedou ONV v Košířích. Později pracoval ve vedoucích funkcích ústředních stranických i odborových orgánů.
Funkcionář Komunistické strany a Rudých odborů, zámečník smíchovské Ringhoffrovky Jindřich xxrch byl představitelem Svazu kovodělníků. Byl odvlečen gestapem do koncentračního tábora a svůj boj za práva dělnické třídy ukončil hrdinskou smrtí na popravišti v Brandenburgu 2. května 1944.
Jedním z vedoucích funkcionářů stranického odborového domácího odboje byl kovák jinonické Waltrovky Fr. Ježek. Byl zatčen gestapem a popraven dne 25. května 1943 v Berlíně.
Na popravišti zemřel i Vladislav Vančura, zbraslavský lékař a velká osobnost naší kultury.
Osvobození se nedožila ani skupina mladých, kteří v těžkých letech okupace založili komunistickou skupinu Předvoj, která se scházela na Smíchově.
Hovoříme-li o třicetiletém vývoji po osvobození museli jsme vzpomenou těchto jmen, i tisíců těch, které nelze vyjmenovat a kteří se nedožili osvobození, ani těchto dnů. Jsme jim vděčni za jejich oběť a připomeňme si, že oni skutečně žijí „v kousíčku našeho velkého štěstí“, tak jak to řekl národní hrdina Julius Fučík ve svém odkaze.
Přes těžké ztráty, které utrpěla Komunistická strana Československa, se řada soudruhů po osvobození vrátila z koncentračních táborů, z věznic, ze zahraničí i z úkrytů v ilegalitě. Někteří z těchto soudruhů mezi námi žijí a jsou to především oni – pamětníci, kterým náleží právo podat svědectví o tom, co mnozí z nás již nepamatují a nebo jsme nestáli tak blízko jako oni u toho rozhodujícího dění, které ovlivnilo naši budoucnost. Jim tedy předáváme skoro a čteme jejich vyprávění o životě na našem obvodě, jaký byl tehdy.