V průběhu padesátých let došlo k decentralizaci pravomoci v některých úkolech státní správy z ministerstev na krajské národní výbory a Ústřední národní výbor hl. města Prahy. Z tohoto orgánů byly přeneseny některé agendy na obvodní národní výbory. V činnosti obvodních národních výborů znamenají padesátá léta nebývalý rozvoj masově politické práce. Členové obvodního národního výboru byli ve stálém styku se svými voliči, pořádali s nimi besedy a schůze, zúčastňovali se domovních besed a schůzí společenských organizací ve svých obvodech, seznamovali občany s důležitými usneseními obvodního národního výboru a jeho rady, vysvětlovali jim význam usnesení a získávali je pro jejich plnění.
Důležitým pomocníkem obvodních národních výborů pro jejich spojení s občany Prahy
Mezníkem ve vývoji národních výborů byl rok 1960. V něm byly uskutečněny v organizaci národních výborů, jejich pravomoci i v metodách práce dalekosáhlé změny. Bylo posíleno postavení volených zástupců. Výrazem jejich postavení je i jejich název – poslanci.
V nové ústavě – Ústavě Československé socialistické republiky, v novém zákoně o národních výborech z roku
Novým územním uspořádáním se podstatně zvětšily obvody krajských, okresních národních výborů a pražských obvodních národních výborů, jejichž počet se snížil. Sloučením obvodů Prahy