83. kapitola - Strojírenské a další provozy

Autor: Marta Jiroudková <marta.jiroudkova(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 28. 12. 2009



21 F. R i n g h o f f r o v a   t o v á r n a   n a   v a g o n y   a   t e n d r y   ž e l e z n i č n í   a   n a   r o z l i č n é   s t r o j e   v e   s p o j e n í   s e   s l é v á r n ou   a   k o t l á r n o u. Byla původně roku 1840 v Praze založena a r. 1852 na Smíchov přeložena, rozprostírá se pod č. p. 19 mezi ulicí Katouzskou a mezi silnicí plzeňskou, jakož i pod č. p. 345 na protější straně jmenované silnice. Náleží vůbec k největším závodům toho druhu v celém rakouském mocnářství a zaujímá zvláště mezi smíchovskými továrnami co do rozsáhlosti i co do počtu a platu zaměstnaných dělníků přední místo.
Jsouť tu v činnosti 4 parní stroje, celkem o 175 silách koňských v záloze, kdežto k provozování samému slouží: 3 kuplové pece, 70 výhní, 1 výheň nýtová, 1 pec svařovací, 4 pece k žíhání, 5 bucharů parních, 1 buchar paleční, 3 kovářské lisy, 60 soustruhů, 50 vrtacích strojů, 20 šroubových strojů řezacích, 20 strojů hoblovacích, 2 stroje skruhovací, 5 strojů k ohýbání a napínání plechu, 12 brusů, 12 pil kruhových a párkových, 12 hoblovacích strojů na dřevo, 5 strojů na řezání čepů a na dlabání dřeva a p.
Úředníků provozovacích jest 20, správních 17, dílovedoucích 12, slejvačů 60, kolářů a truhlářů 250, kovářů 200, kotlářů 100, zámečníků 300, soustružníků a p. 140, klempířů 25, čalouníků 15, natěračů 60 řemenářů 4, obsluhovačů strojů 5, topičů 10, nádeníků 150, nádenic 5, tedy dohromady 37 úředníků, 12 dílovedoucích, 1159 dělníků a 165 nádeníků.[1]
Pravidle pracuje se denně 10 hodin a průměrně vydělá jeden dělník za den 2 zl.
Pro případ onemocnění poskytuje zvláštní pokladna dělníkům kromě lékařské pomoci a léků týdenní výpomoc 1 zl. 50 kr. až 3 zl., a kromě toho jest tu pensijní fond pro dělníky, poskytující týdně 1 zl. 50 kr. až 3 zl. výslušného a vdovám přiměřeného odbytného, pak záložna udělující dělníkům půjčky a pensijní spolek pro úředníky a služebníky.
Závod jest s to, poříditi ročně 3600 nákladních a 360 osobních vagonů železničních a 60 tendrů a zpracovati železa: v slévárně 15.000 metr. centů, ku strojům a částím strojovým pro pivovary, vinopalny, cukrovary, pily ap. 6.000 metr. cnetů a na parní kotel a všeliké plechové zboží 10.000 metr. centů, úhrnem 31.000 metr. centů.[2]
 
22. T o v á r n a   n a   u m ě l e c k é   m l ý n y   a   s t r o j e   J .   K o h o u t a v č. p. 352 v pivovarské ulici, založená r. 1849, zhotovuje všeliké mlýnské stroje, jako: turbíny pro vodní sílu, válcové stroje šrotovací a vymílací, odstředivé vysévače krupičné a moučné, savé a foukací stroje na čištění krupice, koukolky a vůbec veškeré jiné speciality oboru mlynářského. Pomocí parního stroje o 6 silách koňských užívá 9 soustruhů na železo, 1 soustruh na dřevo, 3 hoblovací stroje na železo, 1 stroj na dělání šroubů, 1 párkovou a 1 kruhovou pilu, a potřebuje 2 technické a 1 správního úředníka, 1 strojmistra, 1 truhlářského dílovedoucího, 1 modeláře, 18 truhlářů, 12 zámečníků, 12 soustružníků a 2 nádeníky, dohromady krom úřadníka 47 dělnických sil s denní prací 10 hodin a za denní mzdu 1- 3 zl.
Továrna a dělníci její jsou účasněni při ústřední pokladně ku podpoře dělníků strojnických v Praze dle jichž strvzených stanov ční podpora v případě onemocnění neb úrazu při práci mimo bezplatnou lékařskou pomoc a mimo bezplatné léky polovici týdenní mzdy. Podpora se vyplácí v případě úrazu po 26 týdnů, v případě nemoci po 13 týdnů, a mimo to uděluje se příspěvek 20-30 zl. na pohřeb, případně u toho, kdož by nebyl 26 týdnů ve spolku, jen polovice toho příspěvku.
Spotřeba rozličné hmoty páčí se na 14.000 zl. a výroba na 40.000 zl. ročně, i může se vyhověti zakázkám až do 80.000 zlatých.
 
23. T o v á r n a   n a  s t ř í k a č k y ,   p u m p y   a   n á č i n í   h a s i č s k é  F .   S m e k a l a   v č. p. 324 v třídě Husově vyrábí kárové, zahradní, kbelové i ruční stříkačky, vozy na dopravu mužstva i nářadí hasičského, všeliké náčiní hasičské a pumpy všeho druhu. Závod ten byl dříve v Karlíně a přeložen na Smíchov teprve r. 1879.[3]
 
24. T o v á r n a   n a   p r o b í j e n í   p l e c h ů   P h .   N e b r i c h a   v č.p. 382 v ulici vinohradské byla r. 1879 zřízena a užívá parního stroje o 18 silách koňských pro 7 lisů a příslušné vedlejší stroje. Zaměstnává vedle 2 správních úředníků a 1 dílovedoucího, 18 dělníků a 1 nádenníka při denní práci 10 hodin za mzdu 84 kr. až 1 zl. 75 kr. denně. Dělníci jsou v ústřední pokladně strojníků účasněni a mimo to pro případ úrazu pojištěni.
Asi z 132.000 kilogramů plechu bylo zhotoveno 830.000 kilogramů plechu dírkovaného (perforovaného), totiž přispusobeného k dělání kotlů a p.
 
25. P r v n í   r a k o u s k á   t o v á r n a   n a   c h r o m o ,   l i t o g r a f i c k ý   u m ě l e c k ý   ú s t a v a   p a r n í   r y c h l o t i s k á r n a   J a  n a   E d u .   P i c k a   a   s p o l  v č. p. 92 u Eggenbergu v tak zvaném „lesíku“, založená r .1878, zanáší se barvotiskem zvláštního způsobu, tak zvaným chromem, pak veškerými pracemi litografickými a kaligrafickými pomocí parního stroje o 8 silách koňských s příslušnými přístroji, jakož jsou: stroj k linkování, quillochování, stroj zvětšovací a zmenšovací, 2 velké rychlolisy aj. Kromě 2 správních úřadníků a 1 dílovedoucího jest tu zaměstnáno 18 mužských a 6 ženských při denní práci 10 hodin v letě a 9 hod. v zimě s platem 1-4 zl., kteří v případě onemocnění obdrží podporu od pražského spoluku typogrčafického, zvaného „Senefelder“.
Hrubého materialu zpracuje do roka v ceně 100 až 120 tisíc zlatých a výroba z něho páčí se na 100.000 archů průměrně s 10 barvami.
 
26. L i t o g r a f i c k ý  ú s t a v L e o p. K o p p e h o v č.p. 328 a 450 v třídě Havlíčkově, založen v Praze r. 1843 a přeložen na Smíchov r. 1877. Vyrábí obrázky svatých v barvotisku pomoci plynového motoru a potřebných tiskacích přístrojů. Zaměstnává 10 mužských a 8 ženských při denní práci 10 hodin.
 
27. P a r n í  p i l a  J o s.  P í s e c k é h o v č. p. 69 v třídě Kinského zařízená r. 1846 nařezání dříví stavbeního pomocí parního stroje o 8 silách koňských. Zaměstnává občasně 12 dělníků při denní práci 11 hod. za plat 1 zl. 30 kr. denně; zpracuje do roka dříví z a 6000 zl. a více. Dělníci jsou účastněni při spolku tesařských dělníků z Prahy a okolí, jehož sídlo jest v Praze.
 
28. T o v á r n i c k á    v ý r o b a   c i h e l   F. E l l e n b e r g r a na pozemcích náležících k č.p. 22 a 206 v zadu ulice vinohradské, založená roku 1878, děje se pomocí velké okružné pece udržováním stálého žáru. Při denním spracování 2000 až 2500 kilogr. jílu vyrábí do roka 2 ½ až 3 miliony cihel a může až 4 mil dosáhnouti. Pod stprávou jednoho úřadníka jest zaměstnáno při dělání cihel 20 až 25 cihlářů a tolik též ženských a k zavážení a obsluhování pece 13 dělníků. Práce zadávají se akordem, a vyděljí si letního času mužští po 1 zl. 50 kr. až 2 zl., ženské asi polovici, a zimního času kopáním jílu mužští 70 kr., ženské 50 kr. denně. V případě jich onemocnění platí podnikatel lékaře a léky sám ze svého.
 
29. T o v á r n i c k á  v ý r o b a  c i h e l M. L e n d e c k a na pozemcích buštěhradské společnosti železniční pod č. p. 188 a 273 u křížové cesty provozuje se též pomocí velké okružné pece, vystavěné již r. 1860 , a zaměstnává 1 dílovedoucího, 30 dělníků a 20 dělnic od 5 hod. ráno do 7 hod. večer za mzdu 70 kr. až 1 zl. denně. Do roka vyrobí se přes 1 ½ milionů cihel, a mohutné někdy hlíniště tamnější bude po dvou letech úplně zpracované.
 


[1]  Před bursovním a národohospodářským popraskem r. 1873 zaměstnávala továrna ta na 2500 osob.
[2] k závodu tomu náleží též měďárna a válcovna v Kamenicic u Jílovéo a továrna na zboží měděné a kovové v Praze
[3] Opětné požádání o udání bližších poměrů nedošlo povšimnutí.