Avšak nade všecky zmíněné výlety není snad příjemnějšího a zajímavějšího než plavba po parolodi na Vltavě až do Štěchovic a k Svatojanským proudům. Plavba ta předpokládá ovšem, aby byla dostatečná výška voda a paroloď, aby nebyla přeplněna výletníky, - jak obyčejně bývá v neděli a ve svátek, - nýbrž aby bylo na lodi úplně volno k rozhlížení se vpravo i vlevo, vpřed i vzad. Podjedše most spojovací dráhy plujeme pod posvátným Vyšehradem jako při dojmu celých dějin národa českého, a zvláště ta „Libušina lázeň“ jest nám vnímavou upomínkou na dobu, kdy Libuše něžnou rukou vládla „po zákonu věkožízných bohův“, nikoli „po zákonu cizím“. Však „ne z mutného oka, z ruky pilné naděje kmitne!“ – a protož těšíce se přítomností, plujeme dále a pozorujme, jak se nad Vltavou u samých hradeb a trosek Vyšehradu rozkládá krásný vinohrad se stinnou zahradou, jak dále obec podolská svými domy úhledně lemuje břeh Vltavy až ku skalám bránickým, a jak za těmito skalami, jichž vápenitý poklad se tu v pecích pálí k potřebám stavebním, se nám pojednou objevuje obec bránická na konci údolí, jenž se táhne od Krče a Kunratic.
Na druhé opět straně sledujeme, jak rovina smíchovská s královskou loukou při řece a letohrady na návrších se stále zúžuje až ku Zlíchovu, kdež úhledný kostelík na skalnatém pahrbku malebnosť krajiny zvětšuje; dále pak kterak na jeho úpatí vlaky uhánějí, kdežto nad ním se nám Děvín jeví, a jak výše Hlubočep strmí nad Vltavou dlouhá kolmá skála, až konečně za ni utkví oko naše na rozkošné poloze Malých Chuchel, jichž lesnatá a křovinatá stráň s krásnou kolonadou zahradního hostince při svém úpatí a s bělavým kostelíčkem sv. Jana na svém vrcholu nás jako malebný obraz ještě po další plavbu mile jímá.
Minouce pak na protější opět straně úhlednou vesničku Hodkovičky s letohrádky pod borovým hájem a dále uprostřed stromoví Modřany s velkolepou továrnou na rafinování cukru, pak na levém opět břehu rozsáhlou a úrodnou planinu, jež mezi Chuchlemi, Černošicemi a Zbraslaví v podobě velkého trojhranu se rozprostírá a kterou Berounka k Vltavě spěchá, dosáhneme Zbraslavi s protější Závistí pod lesnatou horou Hradištěm. Toť obyčejný cíl velké části výletníků, avšak jiným opět vítanou branou k další ještě, mnohem utěšenější plavbě, jakouž od Závisti výše poskytuje nad míru romantické údolí Vltavy.
Vidíme vlevo i vpravo skalnaté a lesnaté vrchy, strmé stráně, hluboce zaříznuté břehy, a Vltava, ze začátku klidná, stává se od ostrého záhybu před Vranou stále prudší a bystřejší a saje nad Davlemi střelhbitou a stříbropěnnou Sázavu. Tam, kde se řeky spojují, vyčnívá mezi nimi vysoká skála s ostrou kolmou hranou. Výše vpravo leží ostrov se zříceninami někdejšího kláštera a kostela Benediktinů. Nad ním objevuje se nám kostel sv. Kiliana pod příkrou lesnatou strání, vlevo pak zříme mírně se klonící svah s polnostmi, s malými osadami a se skupinami strojů.
Mezi takovouto rozmanitosí a malebnou půvabností unáší nás paroloď dále, vyhýbajíc se opatrně „kachnám“, „kuřátku“ a podobně od plavců pojmenovaným balvanům z vody vyčnívajícím, anebo pod její hradinou skrytým, až konečně přistavíme u Štěchovic, kde má paroplavba své meze.
Městýs Štěchovice, leží při samé Vltavě na úpatí lesnatého pohoří s „Červenou horou“ vzadu a hodí se nad míru k příjemnému pobytu letnímu. Odtud dáme si po Vltavě, jenž tam ku straně východní tvoří veliký oblouk, dopraviti poněkud větší a důkladnou lodici veslařskou až k Svatojanským proudům, kdežto my sami, nechajíce po chůzi několika minut Vltavu s její velkou zatáčkou vlevo, stoupáme stále krásným lesem a v příjemném jeho stínu na hřbet Červené hory, až se za malou hodinu ocítíme opět u Vltavy s jich Svatojanskými proudy, nad něž za krátko i objednaná loď dospěje.
Líčiti krásu a zároveň klidnosť i divokosť krajiny, jakáž se nám při zpáteční plavbě Svatojanskými proudy objevuje, k tomu není zde ovšem ani místa ani péra. Ale přece nelze poznámky se zdržeti, že mnozí krajané, již procestovali proslulé Alpy švýcarské, tyrolské, štýrské, solnohradské aj. jakož i nebetyčné Tatry a mnohé svými zvláštnostmi a znamenitostmi vynikající země a krajiny a již také Svatojanské proudy naše navštívili, mimovolně doznali, že takovou zvláštnost přírody, jakou se tato část údolí vltavského honosí, nikde nespatřili. Ano mnozí z našinců, projezdivše kvůli své zábavě půl Evropy kříž na kříž a ocitnuvše se ponejprvé u Svatojanských proudů, nemále se podivili i nemalé výčitky sobě činili, jak mohli tak dlouho neviděti a zanedbati, čeho nám krásná vlasť v samém středu svém poskytuje. A přece jest ještě dnes tolik Pražanů a Smíchovanů, tolik Čechů vůbec, kteří zajíždějící za hranice, nemají o blízských Svatojanských proudech a o jich romantičnosti ani nejmenšího tušení! Snad že toto upozornění vzbudí u mnohých touhu poznati je i jiné krásy a půvaby drahé vlasti naši!