Jakub Arbes není zapomenutý! Před listopadem 1989 byl i "patronem" známého a oblíbeného, ale dnes již bohužel neexistujícího knihkupectví na Smíchově. Vedoucím knihkupectví v době jeho největšího rozkvětu byl známý popularizátor knižní kultury Vratislav Ebr, který na činnost Arbesova knihkupectví vzpomíná ve svém příspěvku.
Slavný tvůrce prozaických romanet se narodil právě na Smíchově v Hlavní ulici (dnes Štefánikově). Jeho rodný dům, který měl čp. 53, ale už dávno nestojí, stejně jako už neexistuje Arbesovo knihkupectví. Ale stále a rád vzpomínám na vyslovení spisovatelova jména v souvislosti s citovanou prodejnou. Převzal jsem ji po paní Marii Šustrové, která šla do důchodu; dříve byla také sekretářkou vysoce postaveného politika KSČ s neslavným koncem – Vlada Clementise. Neznámou a nevýraznou prodejnu jsem přebíral ve svých necelých třiceti letech – v roce 1969.
Vznik Arbesova knihkupectví
Původní logo prodejny používané na razítku bylo vskutku strohé a neosobní: Kniha n. p. 11 0502, hl. m. Prahy, S. M. Kirova, 150 00 Praha 5, s obrázkem pěticípé hvězdy vznášející se nad rozevřenou knihou. Tak jsem dohodl s vedením podniku, že mohu vyměnit logo za označení Arbesovo knihkupectví, Kirovova 41, 150 00 Praha 5 a namísto nenápadné hvězdy jsem nechal udělat portrét usmívajícího se Jakuba Arbesa v podobě sv. Petra vznášejícího se mezi obláčky a hledícího na "svoji" prodejnu. Šlo o malé a milé umělecké dílko od architekta Ladislava Knittla.
Tady, v Arbesově knihkupectví, se začaly odehrávat všechny ty různé originální akce – autogramiády s hudbou, knihkupecké zábavy na Arbesově náměstí, čtenářské plesy v bývalém smíchovském Domě kovoprůmyslu, besedy se spisovateli v klubu Realistického divadla… Do knihkupectví přicházelo stále víc a víc čtenářů a vždy ve čtvrtek – v den uvádění nových knih toho týdne – vznikaly stále větší a větší fronty se stále přibývajícími většími příděly knih. Tehdejší pojmy označení pro nedostatkové knihy jako "podpultovka", "uzouš" či "špek" jsou už dnes asi zcela neznámé. Tady vznikal zcela nový knihkupecký život. Seznamoval jsem se s řadou zajímavých lidí, o spisovatelích a ilustrátorech ani nemluvě. O tom všem jsem z popudu publicisty Otakara Brůny napsal společně s ním knihu Čas ani prd nezastavíš aneb Arbes by se divil, kterou ilustroval Vladimír Renčín. Podotýkám, že nejde o reklamu jmenované knihy, protože ta je dávno vyprodaná. Už není ani tou "podpultovkou", "uzoušem" nebo "špekem". Stejně tak je tomu u další knihy Všecky krásy Prahy, ve které také píši mimo jiné o Smíchově a Arbesovi a kterou svými vedutami obohatil Ivan Svatoš.
Osobnosti o knihách
Od začátku Arbesova knihkupectví, kde jsme pracovali ve dvou, pak ve třech, přibývali postupně další prodavači, expedienti, účetní. Atmosféru prodejny fotograficky zachytil v knize Lukáše Luhana Půlnoční chodec Jaroslav Krejčí (podílel se na ní také Josef Sudek). Arbesovo knihkupectví bylo jakýmsi mým startem a určitě by se Arbes nejednomu divil. Nyní připravuji se spisovatelkou Marií Formáčkovou knihu nejen o knihách, ale právě také o tomto knihkupectví a neuvěřitelných kuriózních příhodách tam kdysi vzniklých a dávno zaniklých. V celém tom mumraji a shonu, ve kterém se nepočítaly ani hodiny, ani dny, jsem si vymyslel, že známé osobnosti by se mohly do památníčků a kronik nejen podepisovat, ale také vždy připsat krátkou a vtipnou odpověď na zadanou otázku. Po letech jsem takových odpovědí shromáždil (a nadále ještě shromažďuji) na téměř 7 tisíc, z nichž některé pak vybírám a zařazuji do svých dalších knížek a stolních kalendářů.
V knize Česká abeceda s kresbami Jiřího Suchého a Antonína Juračky jsem uveřejnil první zápisy vzniklé díky anketě "Co bych udělal, kdybych se stal šéfem Arbesova knihkupectví?". Pro malé pobavení některé z nich zde i přikládám. A úplně na závěr pak uveřejňuji veršovaný dopis od Josefa Fouska, který mi věnoval před několika lety a já jej se souhlasem autora uveřejnil v jedné ze svých dalších knih Nejen bonmoty a citáty o knihách a čtenářích s ilustracemi Vladimíra Renčína. V ní tak trochu splácím dluh panu Arbesovi, který se v mládí podepisoval různými zkratkami a také používal pseudonymů "Jeden od nás" a "Kdosi z nás".
---
Josef Fousek
Jakub Arbes
Vyšel jsem na toulky do lesa
Potkal jsem Jakuba Arbesa
O holi kráčel vetchý děd
Pod paží svazek Romanet
Ptal se zda národ užívá
Zda sedí lidé u piva
Zvučí-li krásná čeština
Zda někdo si naň vzpomíná
Nebuďte snílek dědulo
V Česku se mnohé pohnulo
Kdybyste neměl sponsora
Šel byste žebrat do dvora
Porno vám chybí ve svazku
Drogy a kolík v opasku
Knihy kde dlí jen pohoda
Knihkupec žádný neprodá
Rodný dům Jakuba Arbesa, který měl čp. 53, ale už dávno nestojí, stejně jako už neexistuje Arbesovo knihkupectví. Ale stále a rád vzpomínám na vyslovení spisovatelova jména v souvislosti s citovanou prodejnou.
Co bych udělal, kdybych se stal šéfem Arbesova knihkupectví?
- Z Arbesova knihkupectví, kde se nesmí kouřit, bych nechal udělat reprezentativní kuřárnu! (Jiří Bartoška – věčný kuřák a čtenář)
- Kdybych se stal šéfem Arbesova knihkupectví, tak bych chtěl být molem, protože žeru jeho knížky. (Oldřich Dudek)
- Udělala bych v prostoru před obchodem kavárničku a knižní novinky bych nabízela ke kávě. (Stella Zázvorková)
- Povýšil bych Vratislava do stavu šlechtického. (Miroslav Horníček)
- Stáhl bych rolety a četl a četl. (Zdeněk Mahler)