Ferenc Futurista (* 7.12.1891 Mníšek pod Brdy, †19.6.1947 Praha)

Namluvil a nazpíval řadu gramofonových desek, mj. dramatizaci Haškova Švejka. Po válce spolu s E. Fialou, hercem, skladatelem filmové hudby a klavíristou, se kterým prošel většinu svých angažmá, založil v paláci „Kotva“ zábavnou scénu „F+F“ a krátce před smrtí hrál v obnoveném divadle „V+W“ U Nováků.

Futuristovým otcem byl divadelní ředitel a filmový herec němého filmu Karel Fiala. Matka mu v šesti letech zemřela a otec se znovu oženil. Z Mníšku pod Brdy se přestěhoval na Smíchov, kde měl s novou ženou syna Emana (1899). František se nejprve vyučil štukatérem u Antonína Rédla na Vinohradech a potom studoval sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Suchardy a Kloučka. Je autorem soch (Spravedlnost, Práce, Vlast a Samospráva), umístěných na fasádě secesní radnice v Humpolci, postavené architektem F. Kavalírem  v letech 1912-14.  Vytvořil také hlavy klaunů nad bočními vchody Vinohradského divadla v Praze. Víc než sochařství ho však zaujalo divadlo. Mezi léty 1913-45 prošel celou řadou kabaretů (Červená sedma, Rokoko, Bum, Červené eso), karlínským Varieté, smíchovskou operetní Arénou“,  Divadlem komiků (zde hrál s Járou Kohoutem) a operetou v Nuslích. Zprvu to byl Longenův kabaret Bum (1920), kde účinkoval a soupeřil s Vlastou Burianem. Dále Červená sedma (1921), kde si vydobyl pozornost parodiemi na poezii futuristů. V tu dobu byla Sedma na svém vrcholu a na jejích prknech se vystřídali všichni nejslavnější komici. Avšak již v březnu 1922 kabaret zanikl - neboť oba největší komici (Futurista a Burian) scénu opustili. Jejich sarkastický humor dobře zabíral u lidového publika, ale nezapadal do noblesnějších představ zakladatele Červené sedmy  Jiřího Červeného.  Futurista své drastické herectví excentrického klauna stavěl na groteskně nadsazeném výrazu v mimice(při smíchu vyčnívající přední zuby, výrazná hra očí), na deformaci hlasu a na poněkud hrubším až černém humoru. Publikum pak táhlo za Vlastou Burianem či Ferencem Futuristou, kteří se vydali každý na svou dráhu. V této době Futurista přešel do Městského divadla v Praze na Vinohradech (1922-24), kde jej např. režírující Karel Čapek obsadil do Moliérových aktovek a Jaroslav Kvapil mu svěřil roli prince v Shakespearově Cymbelinu s velkým úspěchem. Přes příznivý ohlas vážnějších rolí se Ferenc vrátil ke kabaretu s tím, že dobrých herců je dost, ale kabaretních málo. A tak svůj humor, který kritika často označovala jako obhroublý, provozoval na různých pražských scénách, mj. v revuální Aréně na  Smíchově (1926). Jeho ostrého humoru se pro své potřeby snažili využít Voskovec s Werichem v Osvobozeném divadle, ale netrvalo to dlouho (1929). Futurista pak bavil hlavní město v Divadle komiků, které vedl s Járou Kohoutem. Zde dávali v jeho úpravě např. Lumpácivagabundus. Pod jeho režií zde nastudovali i úspěšný Shakespearův Večer Tříkrálový (1931). Ve 30. a začátkem 40. let hrál s přestávkami šest roků v Tylově divadle v Nuslích. Obsazován byl i do filmů, například do adaptace Drdova románu Městečko na dlani či do komedie Tetička. Zemřel v Praze a je pohřben na hřbitově v Praze-Malvazinkách [D-I-151].