Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 30. 10. 2024   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Jan Gillar (*24. 6. 1904 Příbor na severní Moravě, † 7. 5. 1967 Praha)

Vydáno dne 10. 08. 2007 (11301 přečtení)

Významný architekt, urbanista a návrhář designu, představitel vědeckého funkcionalismu v architektuře. Vycházel z programu meziválečné avantgardy. Jeho tvorba byla ovlivněna sovětským konstruktivismem a pracemi architektů z okruhu švýcarské skupiny ABC a německého Bauhausu. V letech první republiky se věnoval politicko-organizační činnosti, spoluurčil zaměření Svazu socialistických architektů. Tvůrce řady stavebních realizací.   


Život a dílo

Narodil se jako nejstarší z pěti dětí. Jeho matka Anna, pocházela z Krásna, otec Josef Gillar, gymnaziální profesor českého a německého jazyka, byl synem příborského obuvníka. Před první světovou válkou se přestěhovali do Plzně, kde se pro náhlé otcovy smrti roku 1918 rodina dostala do vleklých finančních potíží. Matka nejstaršímu synovi mohla umožnit pouze středoškolské vzdělání na tamní průmyslové škole (1919-1923). V zimním semestru  roku 1923 se zapsal na školu architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického. V roce 1925 přešel na Akademii výtvarných umění, jejíž architektonická speciálka Josefa Gočára byla mezi studenty známa svobodomyslným ovzduším. K pozdějšímu Gillarovu sociálnímu cítění zajisté přispěla raná zkušenost získaná v rodině, která po otcově smrti s obtížemi zvládala tíživou ekonomickou situaci. Kontakty s uměleckým sdružením Devětsil, jehož duší byl Karel Teige, navázal již jako student. Působil zde v architektonické sekci (ADREV). Ještě v průběhu studia, které ukončil v roce 1928, se úspěšně účastnil řady veřejných soutěží. Pracoval v ateliéru architekta Jana Zázvorky, dále u stavební firmy ing. Josefa Záruba-Pfeffermanna a příležitostně u Jaromíra Krejcara (1928-1931). Zdůrazňoval dokonalé využití prostoru a světla: „Žádná architektura, jen omezený prostor“. Ideu realizoval v řadě  stavebních návrhů, které svým důsledným funkcionalismem a odmítáním samoúčelné dekorativnosti byly v našich podmínkách průkopnické. V období hospodářské krize ve 30. letech se výrazně politicky radikalizoval. Vstoupil do Levé fronty, založené roku 1929, kde se sdružila část mladé inteligence. Projektoval byty pro sociálně slabé skupiny obyvatel, existenční obytné minimum řešil kolektivizací bytových funkcí. V roce 1931 se účastnil Výstavy proletářského bydlení. Již ve 30. letech, jako významný urbanista,  navrhoval zcela nové koncepce výstavby sídlištních celků. Přispíval do řady odborných časopisů, jako například Stavitel, v jehož redakčním kolektivu působil v letech 1928-1931, dále do časopisů: ReD, Stavba, Žijeme, Architektura ČSR.  Své práce vystavoval u nás i v zahraničí (Budapešť, Brusel, Paříž, Berlín, Stockholm, Bukurešť, Benátky). V době druhé světové války byl aktivně zapojen do protinacistického odboje. Po únoru 1948 byla jeho firma zrušena a stavební ateliér uzavřen. Později, po vzniku socialistického projekčního sektoru, mu bylo umožněno, aby působil ve Stavoprojektu v Plzni, na Slovensku a v Praze. Soustředil se na řešení typových projektů obytných a občanských budov. Stal se sekretářem ideové rady pro výstavbu Vysoké školy politické při ÚV KSČ. Podílel se na  architektonickém řešení pražského pomníku J. V. Stalina (1950, se sochařem Břetislavem Bendou). Od poloviny 50. let pracoval ve Studijním a typizačním ústavu.

 
Pražské stopy

Architektonický ateliér Jana Gillara byl umístěn na smíchovském Horním nábřeží v domě č. 2; sám architekt s rodinou bzdlel od roku 1948 v nedaleké Zborovské ulici č. 16, kde také zemřel. Jeho profesní činnost se úzce vázala k výstavbě Prahy. Jako student přispěl do soutěže vypsané na výstavbu úřední budovy pražského magistrátu v Kaprově ulice (1927). Roku 1928 s architektem Janem Zázvorkou vyhrál soutěž na realizaci Památníku národního osvobození v Praze na Žižkově. Za nejvýznamnější rané Gillarovo dílo lze pokládat jeho monumentální návrh pro novou budovu poslanecké sněmovny a senátu v Praze z let 1928-1929. Šestnáctipatrový železobetonový skelet situoval na pravostranné vltavské nábřeží směrem za Národní divadlo mezi mostem Legií a Karlovým. S architektem Josefem Špalkem se zabýval problematikou nejmenšího bytu. Z jeho představ o ekonomicky únosném obydlí vycházely návrhy vysokopodlažních domů v Praze na Pankráci; předvídal vznik pražských malobytových sídlišť (např. v Praze Ruzyni, 1931; ve Strašnicích a Malešicích,1933). V roce 1931 vyhrál soutěž na výstavbu Francouzských škol (1931-1934), což mu umožnilo založit si vlastní projekční kancelář. Rozsáhlý komplex budov umístěný v Božkově ulici, v Praze 6- Dejvicích, představuje jeden z vrcholů české funkcionalistické školy. Pro svého přítele Karla Teigeho a jeho ženu Janu nezištně postavil v letech 1937– 1938 obytný dům ulici U Šalamounky čp. 2369/5 Praze 5 – Smíchově. V Praze projektoval i dlouhou řadu nájemních domů. Zabýval se  také řešením interiérů, jako např. pro pražský obchodní dům Bílá labuť, v ulici Na poříčí (1939). Realizoval  projekty i mimo hlavní město: např. Domy okresní péče v Chotěboři, Pacově (1940), na Zbraslavi (1941-1946), domov mládeže v Plzni-Škvrňanech (od 1949) aj.

 
 
Zajímavosti

Jeho syn Jaroslav Gillar (*1942), režisér a scénarista, který dlouhodobě působil v Divadle Na Zábradlí, uvedl,  jak z balkónu ateliéru svého otce při leteckém náletu spojeneckých vojsk na Prahu 14. února 1945, viděl bomby padající na Emauzský klášter a na protilehlé nábřeží. V ateliéru  se jako dítě setkal s představiteli meziválečné umělecké generace, kteří  se zde scházeli.  Poznal tak  mimo jinéVítězslava Nezvala, malířku Toyen, Záviše Kalandru, Voskovce a Wericha, architekty Karla Honzíka, Josefa Havlíčka aj. Jako chlapci mu otec zdůrazňoval:  „..dělej jen to, co považuješ sám za dobré, co tě uspokojuje“.

 
Reflexe

Jan Gillar byl typickým funkcionalistickým architektem. Jeho budovy byly funkčně i výtvarně čisté a byly domyšleny i v interiérech. Bohužel řada jeho soutěžních architektonických projektů a urbanistických plánů zůstala nerealizována.

V roce 1931 se zúčastnil soutěže dělnického konzumního družstva a stavebního družstva Včela. Jednalo se mu o naplnění Teigova požadavku kolektivizace bydlení, tentokrát opravdu ‚proletářského‘. Gillar předložil kromě řešení bytu s dvojicí buněk pro svobodné, propojených společným příslušenstvím, i variantu s rozšířenou obytnou jednotkou  –  malým bytem, obsahujícím kromě kuchyňského koutu i manželskou ložnici. Obytná plocha pro jednotlivce se omezila na 13 m  čtverečních. Podle Gillarovy zprávy:  „…číslo bylo stanoveno podle provedených staveb francouzských, sovětských a československých. Sovětská, nově stanovená a přijatá norma, byla buňka o 9 m čtverečních, ovšem s větším komfortem kolektivních zařízení…“  Patrně ve stejném roce vznikl i jeho experimentální návrh kolektivizované obytné kolonie v Ruzyni. Volnou řadovou zástavbu s opakujícím se jedním typem obytného domu rozvrhl do ortogonální sítě dopravních tříd doplněných komunikacemi pro  pěší. Čtyřpatrové domy navrhoval jako pavlačové. Typ pavlačových domů totiž preferoval v roce 1930 kongres CIAM a u nás ho prověřovali architekti v malobytových soutěžích. Pro Teigeho podobná řešení byla jen „…přechodným stupněm k úplně kolektivnímu domu“. (D. Robová)

 
 

L: Alena Vondrová (editorka): Český funkcionalismus 1. (katalog výstavy), UMP Praha-MG Brno 1978; Zdeněk Lukeš: Jan Gillar, Československý architekt XXXI, 1985; Forma sleduje vědu, katalog k výstavě v Galerii Jaroslava Fragnera, Praha 2000, stať: Dita Robová: Vědecké období v díle Jana Gillara


Související články:
Zdeňka Baldová (* 20. 2. 1885 Česká Třebová, + 26. 9. 1958 Praha) (31.03.2008)
Karel Hugo Hilar (*5. 11. 1885 Sudoměřice u Bechyně, † 6. 3. 1935 Praha) (31.03.2008)
Václav Maria Havel (*12. 9. 1897 Zběšičky (okr. Tábor), †22. 7. 1979 Praha) (06.11.2007)
Miloš Havel (* 3. 11. 1899 na Zderaze u Prahy, †25. 2. 1968 Mnichov) (25.09.2007)
Karel Hašler (* 31. 10. 1879 Praha Zlíchov, † 22. 12. 1941 Mauthausen, Rakousko) (24.09.2007)
Jaroslav Hašek (*30. 4. 1883 Praha, †3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou) (04.09.2007)
Julius Fučík (* 23. 2. 1903 Praha Smíchov, † 8. 9. 1943 věznice Berlín-Pötzensee) (10.08.2007)
Vojtěch Alberto Frič (٭ 8. 9. 1882 Praha, † 4. 12. 1944 Praha) (10.08.2007)
Karl Egon Ebert (*5. 6. 1801 Praha, † 24. 10. 1882 Praha Smíchov) (12.06.2007)
Teresie Duchácká (* 24. 9. 1855 Praha Smíchov, † 14. 2. 1930 Praha Smíchov) (22.05.2007)
František Drtina (* 3. 10. 1861 Hněvšín u Nového Knína, † 14. 1. 1925 Praha) (16.05.2007)
Leopolda Dostalová (*23. 1. 1879 Praha, †17. 6. 1972 Praha) (16.05.2007)
Kilián Ignác Dientzenhofer (1. 9. 1689 Praha - Malá Strana, †18. 12. 1751 Praha - Malá Strana) (26.04.2007)
Marina Ivanovna Cvetajevová (* 26. 9. nebo 8.10. 1892 Moskva, † 31. 8. 1941 Jelabuze v Tatarské autonomní oblasti) (26.04.2007)
Václav Brožík (* 3. 5. 1851 Železný Hamr u Třemošné na Plzeňsku, † 15. 4. 1901 Paříž) (21.04.2007)
Bratři Antonín Victor a Victor Barvitiové (10.04.2007)
Joachim Barrande (*10. 8. 1799 Sangues, jižní Francie † 5. 10. 1883 Frohsdorf u Vídně) - 4. osobnost z cyklu Slavné.... (01.04.2007)
František Bakule (*18. 5. 1877 Lidmovice u Vodňan,†2. 6. 1957 Praha) - 3. osobnost ze seriálu Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (25.03.2007)
Jakub Arbes(*12. 6. 1840Smíchov,† 8. 4.1914 Smíchov) (16.03.2007)
Mikoláš Aleš (*18.11.1852 Mirotice, †10. 7. 1913 Praha) - 1. osobnost ze seriálu Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (06.03.2007)
Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (06.03.2007)
Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

eşya depolama
Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS