Železniční most je čtvrtým mostem přes Vltavu na území Prahy (počítáno po proudu řeky), druhým pražským železničním mostem po Negrelliho viaduktu a třetím nejstarším mostem v městě. Spojoval tehdy nádraží Františka Josefa (nynější Hlavní) a Západní nádraží (nynější Smíchovské). Most postavila v roce 1871 - 72 mostárna firmy Harkort v Duisburgu. Zprvu se používal jen pro nákladní dopravu, osobní doprava byla zahájena v roce 1888. Původní most byl postaven jako jednokolejný z málo kvalitního svářkového železa, proto musel být již v letech 1900 - 01 přestavěn, tentokrát ze železa plávkového. Nová trať byla již dvoukolejná a navíc přibyly po obou stranách chodníky pro pěší. Novou stavbu provedly tři domácí firmy: Českomoravské strojírny, firma Bratří Prášilové a Rustonova strojírna. Plechové nosníky dodali Těšínské železárny. Tesařské práce pak podnik Fr. Schöna.Výměna starého mostu za nový proběhla ve třech dnech. Starý most měl přes řeku 5 hlavních polí s rozpětím 56,9 m a nový má pouze tři hlavní pole s rozpětím 69,9 m. Šířka starého mostu byla 4,3 m, kdežto nový má šířku 8,1 m. Na projekční práci se podílel nejvíce ing. Jan Kolář, dr. h. c. (1868 – 1958), profesor na pražské technice. Na most je v železniční stanici Smíchov napojena nejen plzeňská trať, ale i obě trati, vedoucí Hlubočepským údolím.
Železniční most
