Košíře původně bylu zvány Chošuř, též Košuř a jsou připomínány již r. 1185. Ve 14. století byly rozděleny na Větší a Menší Košíře a opět ve stol. 17. spojeny v jednu obec. V dávných dobách byly veškeré okolní vrchy osázeny vinicemi z nichž každá měla své jméno. Např. na Věnečku, Zámyšl,
Klikovka, Skalka,
Kotlářka, Šafránka, Homolka,
Cibulka, Šmukýřka a jiné. Vinici na Věnečku vlastnil zakladatel betlemské kaple kramář Kříž. Další vinice se jmenovala Šípařka. V Mezihoří bývala Šmukýřka (později hospodářský dvorec). V místech nynější Cibulky byl již ve 14. století dvůr a háj, náležící Názovi, písaři kuchyně Karla IV. Vrch vlevo od cesty k
Motolu se jmenoval Kbelná, dále tu byly Kamenná hora s vinicí Osojnou, Okolnice a Vratec. Na Cibulce měl v 19. století letní sídlo poslední biskup pasovský hrabě Leopold Thun z Hohenštejna. Dal tu zřídit krásný anglický sad s rozkošnými procházkami, letohrádky, jeskyněmi, rybníky, můstky, labyrintem cest, napodobeninou zříceného hradu a vyhlídkovou věží. Byla tam i poustevna a v ní velká figura poustevníka. Zmáčknutím péra poustevník oživl a udílel požehnání. Je tu památník biskupa Thuna, práce sochaře Václ. Prachnera z r. 1822. Výše u zdi zděné altány. V dolní části zahrady je ozdobný čínský pavilon, na jih od dvorce stojí věž s rozhlednou. Zachovány byly v parku i mnohé sochy. Rozkošné zátiší přejalo jméno bývalé vinice Cibulky, patřící rodu Cibulovských z Veleslavína.
Nedávná historie bude doplněna.
Literatura: Žáček, František. Stehlík, František. Historický a orientační průvodce Prahou. Praha: Nakladatelství Františka Stehlíka, 1929.
Košíře
