Ve své době byl slavným cestovatelem,na jehož počest se pořádaly lampionové průvody a křtily se po něm lázeňské prameny. Projel celý svět,,napsal na padesát knih a několik set článků,uspořádal stovky přednášek. Dnes ho ovšem nezná téměř nikdo.. Seznamte se:Josef Kořenský. „O čem snil jsem jako v pohádce,když mysl ponořovala se v líčení lidí a přírody na tajemném východě,to vše počalo se vyjevovati v úžasné skutečnosti,jakmile koráb Čína veplul z rána dne 29.září 1893 do zálivu Tokijského,“napsal Josef Kořenský (1847-1938) ve svých Cestách po světě o své zřejmě nejoblíbenější zemi - „Žaponsku“.
CESTY STARÉHO MLÁDENCE
„Josef Kořenský byl povolá-ním učitel,později řediteloval na dívčí škole na pražském Smíchově v ulici,která dnes nese jeho jméno,“shrnuje základní údaje o slavném cestovateli historik a autor studií o českých světoběžnících Jan Martínek.
Kořenský pocházel z rolnic-kého rodu v Sušně u Nových Benátek. Rodina se ale záhy přestěhovala do Mladé Boleslavi,kde Josef vystudoval reálku. V Praze pak absolvoval učitelský ústav.. Už v té době se stal pomocníkem profesora Antonína Friče, který spravoval přírodovědné sbírky Národního muzea.
„Hodně se stýkal se společností kolem Vojty Náprstka,“doplňuje Ivana Horáková ze Státní vědecké knihovny v Plzni,kde byla loni uspořádána vědecká konference o českých cestovatelích a také výstava jejich knih a památek z cest,které tito odvážní muži podnikli.
V domě U Halánků v Praze,kde dnes sídlí Náprstkovo muzeum,získal Josef Kořenský inspiraci pro vlastní výpravy. Na tu první se vydal už v roce 1878. Projel tehdy Německo,Francii a Anglii.
V následujících letech se dostal na Balkán,do Turecka, ale procestoval také Sibiř, Kavkaz,Ural a východní Asii.
Cestování Kořenského uchvátilo. Podle Jana Martínka si mohl svou cestovatelskou zálibu dovolit.„Jako starý mládenec neměl sta-rost o rodinu,měl dostatek finančních prostředků a rád se vydával na cesty. Kupříkladu Skandinávii navštívil v době,kdy byly výpravy do této oblasti ještě poměrně vzácné.“
K PROTINOŽCŮM
V letech 1893 až 1894 se Kořenský spolu s přítelem statkářem Karlem Řezníčkem vydal až za oceán. Jeli po trase Severní Amerika, Havajské ostrovy,Japonsko, Čína,Malajsie,Jáva,Cejlon, Indie,Egypt. Druhou rozsáhlou „cestu k protinožcům“ uskutečnil v letech 1900 až 1902,kdy se dostal do Austrálie,Tasmánie,na Nový Zéland či na ostrovy v Oceánii. Zastavil se také v milovaném „Žaponsku“a přes Sibiř se vrátil zpět do Evro-py.„Nejsložitějším cílem byly pro Kořenského bezesporu Čína a Japonsko. Proniknout do společnosti v těchto zemích nebylo vůbec snadné,“ soudí Ivana Horáková.
Ve své době patřil Josef Kořenský k nejznámějšším a také nejvšestrannějším českým cestovatelům.„Byl opravdu badatelem širokého rozsahu. Věnoval se sbírkotvorné činnosti,posílal velké kolekce do Národního muzea i do Náprstkova muzea. Zabýval se flórou,faunou,geologií,podnebím,obyvatelstvem -a navíc vše velmi vtipně glosoval,“soudí Horáková.
Své dojmy z cest si Josef Kořenský nenechával pro se-be. Hodně psal,a to jak články,tak celé knihy. Na konci 19.století například vydal třísvazkový cestopis s názvem Cesta kolem světa. Šlo o vůbec první dílo svého druhu u nás. Cestopis měl tisíc čtyři sta stránek a šest set obrázků a map.
Počet knih,které ze svých cest Kořenský napsal,,je úctyhodný - zahrnuje na pa-desát titulů. Cestovatel se také jako správný pedagog snažil,aby jeho práce obsahovaly i dodatek pro školní mládež,“říká Martínek.
ZA DESET LET NA SHLEDANOU
Kořenský nevyhledával do-brodružství,cestoval hlavně z touhy po poznání. Podnikal cesty spíše turistického rázu a měl na zřeteli zejména jejich vzdělávací účel.
V jeho knihách ani vyprávění nikdy nechyběly zmínky o českých stopách a o slavných krajanech,s nimiž se ve světě potkal. Jedno takové setkání - z cesty po Švédsku -,kde figuruje Kořenského přítel Štolba,připomíná Ivana Horáková:„Tito dva muži navštívili švédskou restauraci. Měli hlad,a tak Štolba říká:Já objednám.
Přišla servírka,usmála se aŠtolba na ni:Frškken, Frškken,což v překladu znamenalo:Slečno,slečno. Kořenský,kterému to připomínalo v různých jazycích slovo žába,se smál a byl zvědavý, co mu přinesou. Štolba nonšalantně ukázal do jídelního lístku - a ejhle,,objevil se dezert. Potom na stole přistál salát. Kořenský se ale chtěl pořádně najíst,a proto se objednávání ujal sám: vzal tužku,nakreslil pěkné české prasátko s kulatým kudrnatým ocáskem - a ser-vírka za chvilku konečně přinesla talíř šunky.“
Josef Kořenský psal,,publikoval a přednášel i ve stáří. Pravidelně se stýkal s českými cestovateli,byl členem různých společností,kam docházeli například i T. G. Masaryk nebo Antonín Dvořák. V dobových publikacích na něj všichni vzpomínají jako na příjemného společníka a dobrého člověka.
Až do smrti zůstal zarytým starým mládencem a stravoval se jenom po hostincích.
Ještě v osmdesáti letech, když slavil narozeniny,mu byl na počest vypraven lampionový průvod.. Kořenský mával z okna a volal:„Za deset let na shledanou!“Svůj slib splnil - devadesátku oslavil,,krátce nato však zemřel. Letos tomu bude sedmdesát let.
Jméno Josefa Kořenského dnes upadlo téměř v zapo-mnění. Na jeho knížky ve veřejných knihovnách usedá prach a výpůjční lístky prozrazují,že si je třeba celá desetiletí nikdo nevypůjčil.„Je to škoda,myslím,že pokud by Kořenského knihy vydal dnes někdo v nové úpravě,své čtenáře by si jistě našly i v době počítačů a cestování letadly,“ soudí Ivana Horáková.
Článek vznikl ve spolupráci s krajanskou rubrikou Radia Praha Češi v zahraničí.
Josef Kořenský
