Albrechtovy kasárny

Vydáno dne 17. 03. 2008 (4737 přečtení)

Armáda se už patnáct let postupně zbavuje objektů po celé Praze. Podle Ladislava Čepičky z Vojenského historického ústavu armáda nyní již nepotřebuje tolik objektů, jako třeba v dobách „studené války“.Kasárna většinou patří k atraktivním budovám na lukrativních pozemcích Řada z nich je také v centru metropole. Naposledy vojsko opustilo jiřská kasárna na Náměstí Republiky, které pak soukromý investor během tří let proměnil v největší pražské obchodní centrum Paladium. Odborníci předpovídají, že podobný osud může potkat i další objekty, třeba karlínská kasárna.

Zásadní proměnu má za sebou i Justiční palác, který dominuje náměstí Kinských na Smíchově. Jde o jeden z prvních objektů, který armáda na začátku devadesátých let vyklidila a převedla na ministerstvo spravedlnosti. Být to dnes, šance, že by ho dostala do užívání veřejná instituce, je mizivá. O kasárna by se určitě strhl boj mezi developery, kteří se ale před patnácti lety v Praze teprve rozkoukávali. V Justičním paláci vedle sebe fungují Krajský soud a Obvodní soud pro Prahu 5. V současné době však podle mluvčí krajského soudu Lenky Hamplové budovy kapacitně nárůstu agendy nestačí. Vedení soudu proto požádalo památkáře o povolení k přestavbě půdních prostor na kanceláře, ale neuspělo. Justiční palác je památkově chráněnou budovou, takže prosadit střešní okna nebo vikýře je nemožné na straně do vnitrobloku, natož do ulice.

O rozsáhlé pozemky mezi řekou a Petřínem za hradbami, v prostoru dnešního náměstí Kinských, měli investoři zájem už v devatenáctém století, ještě dřív než padly hradby. Jenže stavět se tu nesmělo. Toto území, kterému se říkalo Na Eigenbergu, mělo strategický charakter. Patřilo do sítě opevnění Prahy a sloužilo jako cvičiště vojákům bydlícím v nedalekých kasárnách přímo u městské brány na Újezdě. Bývalý vodní příkop byl v zimě také využíván jako kluziště provozované panem Valentou.

Podle kronikáře Prahy 5 Huga Schreibera bylo celé fortifikační území protkáno opevňovacími stavbami (bastiony a příkopy), které byly vyzděné. Sloužilo i k výcviku armády. Ale především muselo být celé prostranství volné a bez stromů, protože v případě válečného napadení bylo nutné mít o celé situaci přehled. Jedinou stavbou, kterou armáda u cvičiště tolerovala, byla dřevěná aréna principála Švandy pro tisíc návštěvníků, v níž se hrávalo od jara do podzimu divadlo. Ale i tato aréna byla nakonec z důvodu fortifikačních opatření zakázána a rodina Švandova si vybudovala novou Arénu na Hořejším nábřeží.
Fortifikační prostor na Smíchově ztratil po Napoleonských válkách po roce 1870 na významu a císařská armáda se rozhodla, že jej využije jinak. Náhradou za zbořená újezdská kasárna tady nechala podle vídeňského návrhu v letech 1886 – 1892 postavit moderní kasárna skládající se ze čtyř křídel, která nesla jméno schopného vojevůdce Albrechta (1817 – 1895). Podle kronikáře Schreibera bylo záměrem výstavby ukázat vojenskou sílu Rakousko-Uherska. Kasárna měla přístup k řece a na dvoře řadu stájí. Sídlil zde jedenáctý pěší pluk, tedy několik set vojáků včetně velitelství.
Albrechtova kasárna změnila po vzniku Československa v roce 1918 název na Štefánikova. Vojnu si tu kroutil také slavný smíchovský rodák Julius Fučík, budoucí komunistický novinář, kterého popravili nacisté.V jeho pamětech se dochovaly i zmínky o tom, jak odtud utíkal před povinnostmi vojenské služby do města za děvčaty.
Kasárna, ve kterých za druhé světové války sídlilo vládní vojsko, sehrála na začátku května 1945 významnou roli. Odtud vzešel impuls k pražskému povstání, jak ho známe později v bojích o rozhlas. Tato posádka začala zásobovat povstalce zbraněmi. Během různých oprav přišla budova o většinu plastické výzdoby od F. Enderse

Kasárna po druhé světové válce nesla jméno Julia Fučíka a na náměstí před hlavním křídlem stanul na žulovém podstavci slavný sovětský tank s číslem dvacet tři, který dal místu vzápětí nové označení - U Tanku, které lidé používají z recese ještě dnes, i když vojenský pomník dávno nahradila fontána. Tank, který byl v devadesátých letech výtvarníkem Davidem Černým několikrát přemalován ze zelené na růžovou, patří do sbírek Vojenského historického ústavu. Prohlédnout si ho můžou návštěvníci muzea v Lešanech u Prahy. Torzo tanku se na náměstí vrátilo 21. srpna 2008.

Literatura: Jungmann, Jan. Smíchov – město za Újezdskou branou. Praha: Museum hl. m. Prahy, 2007

Celá tisková zpráva |

| Zdroj: ČT1, vlastní zpráva