Malvazinka dostala své jméno po malostranském měšťanovi Tomáši Malvazym, který jí koupil v roce 1628 do Anny Rozntalerové z Bezděčí Hory. Původně barokní viniční usedlost byla v r. 1800 přestavěna do klasicistní podoby. V 19. století se k pozemkům přidružila sousední vinice Protivka pojmenovaná podle písaře ze Starého Města Hynka Protivy, kterému patřil od roku 1706. Usedlost se skládala z patrové budovy s valbovou střechou s vikýři a věžičkou. V roce 1840, kdy byla majetkem Jana Greina, k ní patřilo několik hospodářských staveb a skleník. V roce 1875 odkoupila velkou část přilehlých pozemků smíchovská obec a zřídila zde nový hřbitov a to jako náhradu za již nevyhovující Malostranský. Viniční stavení bylo pak přestavěno na byt hrobníka sloužící do začátku 20. století. V 80. letech 19. století vlastní Malvaziku Marie Štěpánková. Po druhé světové válce přešla vlastnická práva na stát a usedlost se stala součástí Státního sanatoria tzv. Sanopzu. Památkově je chráněna od roku 1976. Dnes je opět v soukromém vlastnictví.
Literatura: Památky Prahy 5: stavby, sochy a plastiky a pamětní desky. Praha: Umělecká agentura Foibos, 2006. Laštovková, Barbora. Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-057-8. Dostupná v Městské knihovně hl. m. Prahy, Mariánské nám 2
Malvazinka (U Malvazinky 7)
