Santoška (U Santošky)

V dobách třicetileté války smíchovské vinice pustnou a nejsou již obnovoveny. Nemovitosti po pobělohorských exulantech zůstávají opuštěny.Vzrostlá zeleň slouží vojákům jako palivo, vyvlastňují se pozemky. Tento vývoj postihl i Santošku, která byla zabavena Ledčanskému z Popic. Poté se dostává do rukou barona Mammingera. Od jeho dědiců ji v dražbě kupuje kníže Schwarzenberg. Adam Schwarzenberg jí roku 1719 daruje doktoru práv Františku Wilhelmovi Sonntagovi za jeho úsilí, věrné a užitečné služby, především při koupi Jinonic a některých smíchovských pozemků. Po něm získává usedlost své jméno. Někdy je původ pojmenování odvozován od francouzského santé – zdraví. Roku 1768 zde měl Joh. Jos. Zauschner, „Arznei Doktor“, doktor medicíny objevit, že voda ze zdejší 18 m hluboké studně je kyselkou vhodnou k léčení mnoha nemocí. Sůl z ní připravená byla prodávána v malostranské dvorní lékárně U Černého orla. Barokní vila se zahradou byla postavena ve 20. letech 18. století. Je patrová, mírně obdélného půdorysu, v nárožích věžovitě zvýšena. V průčelí jí dopňují poměrně mohutné hranolové dvoupatrově věže. Ty ukončuje výrazná plastická římsa, kterou doplňují nárožní věžice. Čelní fasáda je architektonicky obohacena štíty a gotizující výzdobou. Okna jsou dvouosá a trojosá. Na průčelí objektu je osazena tabulka se stručným textem upozorňujícím na historii stavby. Kolem budovy se rozprostírala zahrada se sochařskou výzdobou a sad. František Sonntag přikupuje i okolní pozemky. V roce 1868 byla přestavěna v novogotickém stylu svým novým majitelem rytířem Eduardem Doubkem. Zahrada byla upravena v historizujícím stylu. Od roku 1907 byla vila ve vlastnictví smíchovské obce, která zde zřídila restauraci s letní zahradou, po jejím zániku zde byl učňovský internát. Od roku 1972 je zde mateřská škola. K Santošce patří v současné době rozlehlé sady se sochařskou výzdobou z dílny F. I. Platzera (vstupní brána se soškami putti, pískovcové sousoší Flory a socha Amora).