Šaldova villa Na Hřebenkách 12

Když nejvýznamnější muž meziválečného nakladatelského a tiskařského koncernu Melantrich zadával v době největších úspěchů podniku zakázku na vlastní vilu na jižní stráni strahovského kopce, netušil ještě, co ho v budoucnosti čeká. Jaroslav Šalda (1880 až 1965), výrazná postava knižního a časopiseckého dění první republiky, vedl Melantrich od svého nástupu v roce 1900 k úspěchům dříve netušeným. Pod jeho vedením, spojujícím s nevídanou obratností finanční a výrobní pragmatismus s podporou původní české literární tvorby, dosáhlo počátkem třicátých let 20. století nakladatelství a vydavatelství jednoznačného ekonomického i kulturního úspěchu, a to v době, kdy řada dalších známých značek směřovala k úpadku. Člověk, který patřil ke společenské a kulturní elitě první republiky – byl například významným sběratelem Špálových obrazů –, našel pro svou touhu odpovídajícího architekta: Jana E. Koulu, který se v té době intenzivně věnoval propagaci moderního životního stylu, kultury bydlení i návrhům interiérů a nábytku. Jeho kniha „Obytný dům dneška“ je dodnes cennou příručkou nejen pro historiky architektury, ale také pro všechny, kdo chtějí dobře – i příjemně – bydlet. Koulova popularizační činnost ostatně se světem časopisů úzce souvisela. Jednoduchá hmota třípatrového domu se střešní nástavbou plně odráží základní pravidla i estetiku klasického „bílého“ funkcionalismu – nezdobená světlá omítka je prořezána pravoúhlými, v promyšlené kompozici uspořádanými otvory oken a dveří, zábradlí z vodorovných trubek na okraji teras před stupňovitě ustupujícími patry evokuje lemování palub transatlantických lodí, řada sloupů v přízemí odlehčuje zahradní průčelí a uvolňuje zahradní parter. Přízemí bylo ostatně využito jen pro domovnický byt, kuchyni, domovní příslušenství a garáž. Naplno se žilo v „piano nobile“, v prvním patře, kde byl situován obývací pokoj, propojený s jídelnou, a pokoj s koupelnou a šatnou; další pokoje byly umístěny v druhém patře. Střecha s výhledem na zahradu a stráně na protější straně údolí byla věnována odpočinku. „Místnosti otevřeny do zahrady (na jihovýchod) co nejvíce, do ulice a k sousedům jen tak, aby dům mohl býti dostatečně příčně provětráván,“ píše Koula v duchu dobových hygienických pravidel. Použití skla, světlých hladkých omítek bez jakýchkoliv říms a kovových prvků vyznívá na první pohled asketicky a poněkud sterilně, nicméně Koulovy bohaté zkušenosti s návrhy interiérů a vnitřního zařízení a všestranné znalosti o zásadách moderního bydlení vyloučily riziko neútulnosti a chladu. Dům byl později v roce 1937 upravován architektem Františkem Zelenkou.

Podrobné informace o této vile naleznete v publikaci: