Vylíčivše polohu, vývin a povšechné dějiny Smíchova, přikročujeme k podrobnému popsání jeho ulic, budov a zevnější úpravnosti vůbec, jak se nám vše to v nynější právě době jeví.Prostora celého Smíchova činí 1227 jiter, 1309 čtverečních sáhů čili 706 a půl hektarů katastrální výměry, a jest ohraničena na straně východní Vltavou, jejíž ostrov u dolního mlýna též k Smíchovu náleží, na straně polední Zlíchovem, Radlicemi a částečně i Jinonicemi na straně západní Košířemi, jejichž skoro celou obydlenou část obkličuje a poněkud i obcí motolskou a konečně na straně severní Velkým a Malým Břevnovem, Třešovicemi a Malou Stranou pražskou.
Město samo rozprostírá se od hradebního příkopu před pražskou bránou Újezdskou a od řetězového mostu císaře Františka podél Vltavy až k nádraží české západní dráhy v délce tisíc šest set čtyřicet metrů a v šířce pět set až tisíc metů, a zasahuje mimo to podél plzeňské silnice a k malostranskému hřbitovu. Prostora tato činí asi sto devadesát jiter čili sto devět a třetinu hektarů, a jest ve skutečnosti označena tím, že právě jen ona se těší veřejnému osvětlení a taktéž i vodovodu městskému, nepočítajíc zvláštní jeho odvětví do nádraží, k Radlicím a ke Košířům. Od ní dále ku straně západní a jižní jesť výstavnost ulic, silnic a cest stále řidší, avšak sahá při některých z nich až k samým vzdáleným hranicím obce a mimo to jest v ty strany mnoho o samotě stojících stavení hospodářských, letohradů a p.
Co se pak týče jednotlivých silnic, cest, náměstí a osad, jeví se nám následovně:
Třída Kinského, pojmenována ku cti knížete Ferdinanda Kinského, držitele důležité pro Smíchov a obecenstvu přístupné zahrady téhož jména, vede od hradebního příkopu před branou Újezdskou jižním směrem a skoro středem města až ke třídě Palackého a k silnici Plzeňské. Ulice ta jest po pravé čili západní straně zcela a po levé čili východní straně až na nepatrnou prostoru naproti městské radnici skoro vesměs dvou až třípatrovými, z části velkolepými domy zastavena.
Třída Schwarzenberkova, nazvaná na počest knížeti Janu Adolfu ze Švarcenberků, držiteli jinonického velkostatku, ku kterémuž jakož i k jehož někdejší jurisdikci náležela též část Smíchova, jest pokračováním třídy Kinského ve stejném směru jižním od zmíněných příčných ulic až ke hranicím obce zlíchovské. Její výstavnost jest na pravé, západní straně až k radlické silnici úplná, dále však až k nádraží české západní dráhy jsou ještě mezery, kdežto na levé východní straně sahá výstavnost až k ulici Libušině, ale dále až k jmenovanému nádraží opět více mezer se objevuje, a konečně jsou v pokračování ku hranicím zlíchovským jen 4 osamotnělé domy. S vyjmutím 5 jednopatrových a 8 třípatrových domů jsou ostatní domy její vesměs dvoupatrové.
Obě tyto ulice, totiž Kinského a Śvarcenberkova, tvoří hlavní ulici Smíchova a nazývány proto též dohromady „hlavní třídou“. Mají průměrnou šíři 22,5 metrů a dělí Smíchov v mírném, k západu zahnutém oblouku na východní a západní polovici. Jsou v celé délce teprve od r. 1866 a 1867 vydlážděny a od roku 1876 dvoukolejovou železnou drahou koňskou opatřeny. Podél již domů jsou mozaikové chodníky, z nichž zvláště vyvýšené chodníky v třídě Kinského slouží k velkému pohodlí obecenstva. Vůbec jest třída tato, ležící blíže ku Praze, co do výstavnosti domů, úpravnosti krámů a v jiném ohledu pokročilejší než třída Švarcenberkova. K úplnému upravení jejímu schází již jen, aby odstraněny byly 3 nepatrné domky č. p. 76, 77 a 78, kteréž stojí na jejím začátku od brány Újezdské a kteréž, vystupujíce do ní, ji zúžují a na druhé straně úzkou uličku tvoří.
Brána ta byla r. 1862 na místě staré pevnostní brány nově a úhledně o třech průchodech vystavěna, avšak očekává se, že bude opět odstraněna, jakož se již stalo s jinými branami městskými vzhledem k nejvyššímu rozhodnutí J. V. z roku 1866, dle kteréhož vysloveno a částečně již i provedeno bylo zrušení hradeb pražských s jejich branami.
7. kapitola: Smíchov a jeho hlavní třídy
