Usedlost byla kdysi vinicí s pustým lisem, loukou a štěpnicí. První písemná zpráva pochází z roku 1613, kdy jí Anna Dessenská z Těšína prodává Anežce Kobrové z Rottenfeldu. Anežce Kobrové patřila i Bertramka. Podle Josefa Böhma, autora Monografie města Smíchova náležela Krištofovi Kobrovy z Kobersberka, který byl popraven v roce 1621 na Staroměstském náměstí. V držení rodiny Kobrovy byla usedlost až do roku 1679. Kolem poloviny 19. století má obytnou budovu a hospodářské stavení v majetku Baptist Riedl.V roce 1873 (nebo 1872) koupil klášter jeptišek srdce Ježíšova (sacré coeur de Jesus) usedlost č. p. 103, někdejší zahradu hraběte Claryho (dříve Králodvorskou), i s usedlostí Kobrovou a přistavěli k již stojícímu letohradu švýcarského slohu ještě prostrannou klášterní budovu o dvou patrech. Dle své polohy a dle rozsáhlé i krásné zahrady patřila usedlost k nejpůvabnějším v celém okolí. Západní část byla posléze oddělena a prodána Adamu Stoškovi. V roce 1906 je rozparcelována a prodána na stavební pozemky..
Literatura: Böhm, Josef. Monografie města Smíchova, 1882.
Laštovková, Barbora. Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-057-8. Dostupná v Městské knihovně hl. m. Prahy, Mariánské nám 2.
Usedlost Kobrová (č. p. 167, Smíchov, Holečkova)
