Zárubova zahrada

Zárubova zahrada se nacházela v prostoru mezi zahradou Kinských a klášterem Sester srdce Jéžíšova. Jejím majitelem byl pravděpodobně klášter, který jí pronajímal právě p. Zárubovi. U vchodu do zahrady stával jednopatrový dům, kde nájemník bydlel i se svou rodinou. Za domem se nacházel dlouhý úzký dvorek, který končil květinovou zahradou, ve které stával jednopatrový renesanční pavilonek. Jeho dveře zaražené dovnitř byly zdobeny krásnými vyřezávanými plastickými výjevy. Nade dveřmi se nacházely dva oblouky, které tvořily jakýsi světlík. Pod levým obloukem byl zpodobněn faun hrající nymfám, pod pravým Paridům soud. Zajímavé je, že přesně tato ztvárnění mytologie se nacházela v zahradě letohrádku Portheimka. Pavilonek obýval klášterní zpovědník. Vojtěch Sedláček konkrétně zmiňuje abého Fauvéna, který proslul svou laskavostí, zejména k dětem. Vzpomíná též na heraldika rytíř Krále z Dobré vody, který oba výjevy zakoupil, nechal je z domu sejmout a údajně je se ziskem prodal.

Mezi zahradami Kinských a Zárubovou stávaly na konci 19. století velké dubové dveře – vchod do kanalizačního systému Kinského zahrady. Dětem se ale o nich vyprávěla pověst, že za nimi leží rytíř s useknutou hlavou. Ten se měl údajně zamilovat do princezny cizí země, ale ta ho prý nechtěla, protože měla jiného. Rytíř se s tím nemohl smířit, soka zabil a prchnul ze země. Král však za ním poslal své vojáky se zakřivenými meči, kteří jej dostihli právě na Smíchově, kde chtěl být v jedné z kapliček na Hřebenkách poustevníkem. Jiná pověst praví, že rytíř chtěl svrhnout krále pomocí svého vojska, ale král vyhrál a nechal rytíře popravit. Tělo pochoval za dřevěné dveře a hlavu nechal schnít na hřebu na bráně. Václav Sedláček se domnívá, že tato druhá pověst měla svou předchůdkyni ve staroměstské popravě – rytířem měl být majitel několika smíchovských usedlostí Kobr z Kobersberga.