Porges-Portheimova a Příbramova továrna na kartouny (Arbesovo nám.)

Firmy se v roce 1872 spojují a vytvářejí akciovou společnost pod názvem Prag-Smíchover Cartun Manufaktur.V té době zde 29 parních strojů pohánělo 32 válcových tiskacích strojů a 1026 tkalcovských strojů. Ročně potiskla až 300 000 kusů šedesátimetrových kartounů, brillantinu, batistu, mušelínu, mollinoru, saténu a kepru. Podél řeky byly silně zapáchající barvírny. Jak vzpomíná Václav Sedláček ve svých Dějinách Smíchova, dělníci z barvírny měly vlivem toxického prostředí žluté vpadlé tváře, vyčnívající lícní kosti, hubené ruce a kalné oči.Pracovali od sedmi do rána do sedmi do večera s hodinovou polední přestávkou za 60 krejcarů za den. V továrně pracovali i dvanáctiletí kluci a to jako roztírači barvy tzvl Streichpude – štrajchpudlíci. Byli postrachem okolí, neboť po ukončení směny zamazaní od hlavy k patě barvou špinili kolemjdoucí. Na Vltavě stávala stodola s krytou střechou, pod kterou byla na řetězech zavěšený dřevěný rošt. Na rošt se pokladly obarvené látky a spouštěli se do Vltavy. Dělníci je pak prali a věšeli na „šibenice“, drátěné věšáky umístěné pod vodou. Vyprané kartouny se sušili u řeky nebo na dvoře kartounky. Továrna po celý rok vypouštěla do Vltavy různě zbarvenou vařící vodu. Kvůli těžkým pracovním podmínkách byly smíchovské kartounky prvními závody v Praze, kde začaly v osmdesátých letech 19. století dělnické stávky. Majitelé továrny však odmítli dělníkům přidat, ti pak zapálili Porgesovu továrnu. Vyhořel jen nádvorní trakt, přesto již nebyla výroba obnovena.