První Újezdská brána stávala v dnešní Karmelitské ulici už za panování Karla IV. Tenkrát však byla Karmelitská velmi úzká, proto se nejednalo o bránu v pravém slova smyslu ale spíše o jakýsi průchod. Druhá, barokní, Újezdská brána táhnoucí se „pod vojenskými hradbami“ je doložena od roku 1693, ale patrně již dříve, před postavením hradeb, zde býval jakýsi „průchod“ do osady Újezd a do Prahy (z doby stavby Hladové zdi). Stavitelem byl jan Pánek. Před branou byl vybudován vodní příkop přes dnešní zahradu Kinských, tehdejší Vrabcovny. Zajímavostí je, že nestála na přímé silnici, ale asi 6 metrů od hradem se muselo zabočit doprava a pak se teprve mohlo branou projít. Brána samotná měla jediný oblouk a stála až do roku 1860, kdy již kapacitně nestačila narůstajícímu provozu (a také kvůli své špatné poloze vůči silnici, kdy se hromadily čekajícíc vozy). Nová brána z roku 1862 stávala vedle té původní – posléze zazděné a byla pojmenována podle Františka Josefa I. (Franciscus Josefus I.). Na Újezdské straně se nacházel letopočet 1862 psaný římskými číslicemi a císařská koruna. Za necelých 30 let, po zemské jubilejní výstavě v roce 1891, byla zbořena.
Literatura: Sedláček, Václav. Dějiny Smíchova. Jungmann, Jan. Smíchov – město za Újezdskou branou. Praha: Museum hl. m. Prahy, 2007
Újezdská brána (Újezd)
