Pajerova (název od roku 1979) – Miroslav Pajer (1924 – 1945) – odbojový pracovník, člen ilegální komunistické organizace Předvoj na Smíchově, byl popraven 2. 5. 1945 v Terezíně.
Pavla Švandy ze Semčic (název od roku 1922) – Pavel Švanda ze Semčic (1825 – 1891) byl významným hercem, režisérem a divadelním ředitelem. Pocházel ze starého šlechtického rodu Schwandů. V letech 1862 – 65 je dramaturgem a vrchním režisérem v Prozatímním divadle, 10 let vedl Městské divadlo v Plzni.Zároveň buduje Arenu ve Pštrosce a v Eggenberku na Smíchově, kde premiéru opery Šelma sedlák dirigoval sám Dvořák. Roku 1881 staví na dvoře domu U Libuše kamenné divadlo (dnešní Švandovo divadlo)
Pecháčkova (název od roku 1947) – František Pecháček (1896 – 1944) – odbojový pracovník a sokolský činitel, sportovní gymnasta, účastník Olympijských her v roce 1920, mistr světa ve víceboji jednotlivců i družstev 1922.V letech 1941 – 42 se jako zemský velitel odbojové organizace Jindra v Čechách podílel na přípravě atentátu na R. Heydricha. V červnu 1942 byl i s manželkou zatčen a v roce 1944 popraven v Mauthausenu.
Pechlátova (název od roku 1947) – Augustin Pechlát (1877 – 1941) odbojový pracovník, činovník Sokola a publicista redigoval v letech 1921 – 1938 časopis Cvičitel – příloha Věstníku sokolského, ve 30. letech řídil vydávání Tyršových spisů. Zasloužil se o přechod sokolského hnutí do ilegality, kde byl členem nejvyššího řídícího orgánu sokolského odboje, tzv. ilegální pětky. Byl zatčen a za první heydrichiády popraven.
Peroutkova (název od roku 1992) – Ferdinand Peroutka (1885 – 1978) – novinář, publicista, spisovatel a dramatik, vedoucí osobnost politické emigrace po únoru 1948. Začíná publikovat v časopise Čas, během 1. světové války se ukrývá před odvodem v Alpách. V roce 1919 se stává šéfredaktorem Tribuny, kde ostře polemizuje s TGM. Ten mu přesto věnoval prostředky na vlastní časopis Přítomnost, který vycházel od roku 1924. Patřil mezi pátečníky, publikoval i v Lidových novinách. Druhou světovou válku strávil v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1946 vydává týdeník Dnešek, po „vítězném“ únoru odchází do exilu do USA, kde řídí české vysílání Svobodné Evropy. Je pohřben na Vyšehradě
Peškova (název od roku 1992) – Ladislav Pešek (1906 – 1986) – divadelní a filmový herec vl. jménem Pech pocházel ze staré divadelnické rodiny, již ve 23 letech byl angažován v Národním divadle. Ve filmu získal popularitu rolemi studentů a v pohádkách.
Píseckého (název od roku 1905) – Václav Písecký z Kranichfeldu (1849 – 1900) – košířský starosta v letech 1880 – 1888.
Pivcova (název od roku 1992) – Jan Pivec (1907 – 1980) herec začínal u cestujících společností, při studiu konzervatoře vystupoval v Osvobozeném divadle a v divadle Akropolis na Žižkově. V letech 1930 – 34 hrál ve Slovenském národním divadle, pak v Národním v Praze. Od rolí milovníků se propracoval až k psychologicky hlubokým typům. K jeho filmům patří např. Muži nestárnou, Rozina sebranec, v televizi vytvořil nezapomenutelnou roli v inscenaci Láska jako trám.
Pod Cibulkami (název od roku 1935) – název podle zdejší usedlosti, která v 15. a 16. století patřila Cibulkům z Veleslavína.
Pod Hybšmankou (název od roku 1947) – usedlost Hybšmanku zdědila v polovině 18. století manželka Josefa Ignáce Nepomucena Hübschmanna Marie Anna
Pod Klamovkou (název od 60. let 20. století) - viz Nad Klamovkou
Pod Skalkou (název od roku 1935) – usedlost Skalka patřila koncem 16. století Dorotě Skálové
Polívkova (název od roku 1992) – Kamil Polívka (1890 – 1943) – jinonický občan a starosta zdejšího Sokola byl za okupace členem odbojové organizace Věrný pes, v roce 1943 byl popraven nacisty na Pankráci.
Prachnerova (název od roku 1955) – Václav Prachner (1785 – 1832) – pocházel ze starého rozvětveného sochařského roku. Vyučil se u svého otce Petra, studoval ale i na Akademii kresbu u J. Berglera. Jeho nejznámějším dílem je alegorie Vltavy, známá jako Terezka, ve zdi clam-gallasovského paláce na Starém městě a náhrobek biskupa Lva Thuna na Malostranském hřbitově.
Pražského (název od roku 1981) – Přemysl Pražský (1893 – 1964) – režisér, scénárista a herec začínal u venkovských divadel, během 1. sv. v. působil ve Švandově divadle, účinkoval v němých filmech. Po nástupu zvuku opustil kinematografii a od roku 1933 režíruje v rozhlase.
Preslova (název od roku 1895) – Jan Svatopluk Presl (1791 – 1849) – přírodopisec vystudoval piaristické gymnázium v Praze a medicínu. Poté se stal asistentem zoologie a mineralogie na pražské universitě. Byl horlivým vlastencem, zakládal vědecký časopis Krok (1821), je autorem odborné terminologie v botanice, zoologii a chemii. S bratrem vydal knihu Květena česká, Ssavectvo, Nerostopis aj.
Prokopových (název od roku 2008) – Karel Prokop (1893 – 1943) a syn Miroslav (1922 – 1942) pomocí vysílačky udržovali spojení mezi skupinou nekomunistického odboje v čele s doc. Vladimírem Krajinou a zahraničním ústředím ve Velké Británii. V roce 1941 gestapo vysílačku zaměřilo a v roce 1942 oba popravilo.
Prokopské údolí (historický místní název) – podle poustevníka sv. Prokopa.
Průchova (název o roku 1969) – Jaroslav Průcha (1898 – 1963) herec a režisér začínal u ochotníků, od roku 1931 působil v Národním divadle. Účinkoval i ve filmech Městečko na dlani, Němá barikáda.
Před Cibulkami (název od roku 1935) – viz. Pod Cibulkami
Pučova (název od roku 2000) – Antonín Puč (1907 – 1988) – fotbalový útočník na levém křídle reprezentoval Slavii Praha a Viktorii Žižkov. V letech 1926 – 38 v reprezentaci vstřelil 34 gólů, jeden ve finále Mistrovství světa 1934, kde národní mužstvo skončilo druhé. V lize byl autorem 113 gólů. Po ukončení kariéry působil tento jinonický rodák jako trenér.
Puchmajerova (název od roku 1955) – Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 – 1820) – Básník a překladatel působil po vysvěcení na kněze jako kaplan a farář na různých místech po Čechách, mj. i v Jinonicích. Ve svém díle se snažil prokázat, že čeština je schopna vytvářet všechny druhy básní. Přispíval do almanachů, spolupracoval na Dobrovského Německo-českém slovníku.
R
Randova (název od roku 2000) – Antonín Randa (1834 – 1914) – profesor pražské university v letech 1868 – 1904 byl specialistou v oboru občanského a obchodního práva, tvůrcem české právní vědy. Dále byl členem Královské české společnosti nauk, prezidentem České akademie věd a umění a od roku 1881 panské sněmovny, kde zasáhl do bojů o českou univerzitu. Ministrem vlády byl v letech 1904 – 06.
Renoirova (název od roku 1981) – Jean Renoir (1894 – 1979) – francouzský filmový režisér a syn malíře Augusta Renoira začínal už v němém filmu, byl mistrem poetického realismu.
Roentgenova (název od roku 1988) – Wilhelm Conrad Roentgen (1845 – 1923) – německý fyzik holandského původu působil jako univerzitní profesor ve Štrasburku, ve Würzburgu a v Mnichově. Roku 1895 objevil dosud neznámé záření – paprsky X. Za využití objevu nikdy nevzal žádnou odměnu, odmítl i povýšení do šlechtického stavu. V roce 1901 získal Nobelovu cenu za fyziku udělovanou vůbec poprvé, finanční příspěvek věnoval univerzitě.
Rošických (název od roku 1958) – Jaroslav Rošický (1884 – 1942) byl důstojníkem čs. armády a spisovatelem, jeho syn Evžen (1914 – 1942) byl atletem a sportovním redaktorem Rudého práva. Oba se zapojili do protinacistického odboje a byli za heydrichiády v Kobylisích popraveni.
Rozkošného (název od roku 1947) – Josef Richard Rozkošný (1833 – 1913) – hudební skladatel a klavírista byl silně ovlivněn A. Dvořákem, B. Smetanou a Z. Fibichem. Skládal písně, sbory, symfonické básně a opery (Svatojánské proudy, Popelka).
Literatura: Augusta, Pavel. Zdeňková, Marie. Ilustrovaná encyklopedie osobností v názvech pražských ulic a náměstí. Praha: Milpo Media, 2006. Magistrát hl. m. Prahy.
Osobnosti v názvech ulic
