Dědictví obvodu

Žijeme v převratné době, která odstranila křivdy navršené xxxxxxx buržoazie, v němž bylo samozřejmé vykořišťování procujících, příkré společenské rozdíly a soukromé vlastnictví výrobních prostředků i nezájem mocných o život pracujícího lidu.

Josef Korčák, předseda vlády ČSR

Generace budovatelů xxxxxx zaujala své místo v zemi poznamenané  xxx Také v našem obvodě nastoupili v roce 1945 xxxx prvním úkolům v obnoveném státě občané xxxx, které bylo v historii budováno na místech...osídlení. Přejali tak dědictví, se kterým bylo xxxx nově hospodařit a přetvářet je. Všichni, kdo xxx zde žijí, i ti, kteří do našeho obvodu ještě přesídlí, stejně tak jako nové generace, by se měli seznámit alespoň ve stručnosti s vývojem této části hlavního města. Poznáváním historie, úsilí těch, kteří tu byli před námi, jejich snažení, bojů a výsledků práce získáváme vztah ke své obci, zemi a lidu. Je to tedy cesta k posilování socialistického vlastenectví.

Řada nálezů z pravěku dokazuje, že území našeho obvodu bylo osídleno již v době kamenné. Historické dokumenty pak dokazují, že v raném středověku existovala celá řada bývalých vesnic, které jsou nyní součástí města. Historicky nejmladší částí je samotný Smíchov, který vznikl až na přelomu 14. a 15. století. V té době byly pozemky obvodu osídleny drobnými vesnicemi a množstvím usedlostí. Jejich tehdejší obyvatelstvo se zabývalo především polním hospodářství a pěstováním vinné révy.

Teprve v druhé polovině 18. století byly založeny tři manufaktury na výrobu ozdobného zboží a ty se staly základem pozdějšího průmyslu. V roce 1815 a 1816 byly založeny dvě kartounky. Pozdější zavádění strojů bylo příčinou první stávky v roce 1844, která vznikla ze stejného odporu dělníků k výkonným strojům jako v jiných průmyslových zemích v Evropě. Dělníci pokládali stroj za svého nepřítele, který jim uloupí práci. Tyto kartounky vstoupily do dějin revolučního hnutí i později. Do poloviny 19. století zde vyrostlo několik dalších průmyslových podniků.

Dnešní tak známá Tatrovka měla svůj základ v někdejší renomované mědikovecké dílně Fr. Ringhoffera. Tu sem majitel přemístil v roce 1852. Tato smíchovská dílna byla postupně rozšiřována a později přebudována na továrnu, ve které se vyráběla železniční vozidla, která byla známa jako prvotřídní výrobky nejen v celém Rakousko-Uhersku, ale na celém světě. Stala se v průběhu druhé poloviny 19. století největším průmyslovým závodem na Smíchově.

Vývoj průmyslu na území dnešního obvodu Prahy 5 příkladně potvrzuje zákonitosti, které předznamenávají důsledky průmyslové revoluce v kapitalistickém zřízení. Také zde se střídaly konjunktury s krizemi a při tak velkém rozmachu industrializace se projevovaly do krajních důsledků. Především zanikl někdejší rozvinutý místní textilní průmysl. Konkurenčnímu boji podlehly i mnohé další podniky, zejména porcelánky, menší pivovary, sirkárna, čokoládovna, mlýny a také vápenky a cihelny.

Konkurenčnímu boji odolával a také jej přetrval strojírenský průmysl, který rovněž předznamenával charakter budoucího průmyslového rozvoje našeho obvodu. Vedle Ringhofferových závodů vznikla v Jinonicích r. 1898 Waltrovka, která později smutně proslula tvrdým zacházením a nelidskými podmínkami, ve kterých zde dělníci pracovali. Dále zde zřídila svůj pobočný závod Škodovka. Z ostatních odvětví zdejšího průmyslu udržoval vzestupnou linii výrobních objemů Smíchovský akciový pivovar, který měl v předmnichovské republice největší výstav piva, dokonce větší než oba plzeňské pivovary dohromady. V pozdější době zde zakotvily polygrafické závody.

V tomto procesu vývoje průmyslu vznikala na území obvodu vlastně dvě rozhodující centra a to Smíchov a Košíře. Košířský průmysl však nikdy nedosáhl takového významu a šíře jako smíchovský. To mělo za následek vyhledávání pracovních příležitostí košířskými dělníky na Smíchově. V sedmdesátých letech minulého století bylo v třiceti smíchovských továrnách a výrobních podnicích zaměstnáno 4300 dělníků a dělnic. Z těchto podniků bylo 12 ve vlastnictví českých podnikatelů a 18 ve vlastnictví podnikatelů německých.

Růst osídlení a vývoj obcí se obrazil i ve správních změnách. V roce 1838 byl Smíchov povýšen na předměstí Prahy. Roku 1851 byly ke Smíchovu připojeny Košíře, avšak v roce 1859 byly znovu odstraněny. V osmdesátých letech minulého století jednala pražská obec se Smíchovem a Košířemi o sloučení s vnitřním městem, avšak k tomuto sloučení nedošlo ještě po dlouhá léta. Docházelo však k těsnějším závislostem a společným postupům.Tak např. v roce 1901 obec pražská a smíchovská společně zakoupily a zveřejnily areál Kinského zahrady. V roce 1896 byly Košíře povýšeny na město. Teprve po vzniku československé republiky byly od 1. ledna 1922 obce Smíchov, Košíře, Radlice, Hlubočepy, Zlíchov, Klukovice, Malá Chuchle a Barrandov připojeny k Velké Praze.

Všechny přeměny, růst průmyslu a zvětšování obcí přinášelo i nutné nároky na dopravu a organizaci veřejného života. Z místních zemědělců se v průběhu 19. století stali zproletarizovaní dělníci a docházelo ke značnému přílivu obyvatelstva odjinud. Vždyť jenom na Smíchově z 9.141 obyvatel v roce 1857 vzrostl jejich počet na téměř 25 tisíc v roce 1880, na přelomu století měl již přes 47 tisíc obyvatel a v roce 1910 skoro 52 tisíc.

Přírůstek obyvatelstva a význam průmyslu, který měl svoje odbytiště nejen v celém Rakousku-Uhersku, ale i jinde v zahraničí, si vyžádaly dokonalejší spojení. V roce 1841 byl Smíchov spojen s Prahou kovovým řetězovým mostem. V roce 1862 se stal Smíchov východištěm české západní dráhy, která umožňovala přes Plzeň spojení s evropským jihem a západem. V roce 1872 byla dána do provozu Buštěhradská železnice a Pražsko-duchcovská dráha, která usnadnila a zlevnila přísun uhlí pro smíchovský průmysl. V té době zároveň vznikl železniční most, který umožnil spojení smíchovského železničního uzlu s ostatními dráhami, které ústily do vnitřní Prahy. Rozšíření Smíchova vedlo i ke stavbě dalších cest, spojujících oba vltavské břehy a proto byl v letech 1876 až 1878 vybudován Palackého most. Roku 1891 byla zbořena Újezdská brána, která brzdila dopravu na levém břehu a ztratila svůj dřívější význam. Řetězový most v té době již nevyhovoval a byl proto v roce 1901 nahrazen mostem kamenným, který vyúsťoval u Národního divadla. V témže roce byl Smíchov spojen s vnitřní Prahou elektrickou drahou na Těšnov a další tramvaj jezdila od Anděla ke Klamovce. Již uvedený prudký nárůst počtu obyvatelstva si vynutil stavbu četných domů, které byly převážně stavěny na spekulaci, co nejlevněji a často nevzhledně. Vznikaly tak bloky nájemních domů a představovaly tehdy jakýsi běžný typ. Kromě toho vyrostly i dělnické kolonie, které byly co do průměrného rozměru jednoho bytu i jeho komfortnosti na podstatně nižší úrovni než byly v nájemních domech.

Celý tento vývoj za dobu přibližně 150 let vlastně utvářel území našeho obvodu do podoby, v jaké jej zastihl rok 1945. Z tohoto krátkého přehledu je patrné, že jsme v roce 1945 stáli před úkolem odstranit nedostatky vzniklé živelným a chaotickým vývojem minulosti, to znamená řešit problémy nahromaděné za staletí.