7. kapitola - Vzpomínky Waltrováků

Staří soudruzi z jinonické Waltrovky:“ O akciové společnosti Walter a spol. šla za první republiky pověst snad nejšpinavější kapitalistické firmy. V čele byli hlavní majitelé, rodina Kumperů, z nichž Antonín Kumpera byl generálním ředitelem, jinak pro své milostné avantýry tzv. král československých královen krásy. Kumperové byli kořistníci velkého stylu. Na úkor dělnické třídy a státu se obohacovali nejšpinavějšími prostředky. Jaký byl tedy div, že ve Waltrovce probíhal třídní boj mnohem ostřeji než v jiných velkých pražských závodech. Byla by to dlouhá historie, kdybychom měli podrobně vyprávět o všech velkých stávkách, které dělníci ve Waltrovce vedli. Mladí si dnes velmi těžko dovedou představit např. průběh stávky v roce 1936, kdy jsme obsadili Waltrovku a drželi ji po několik dnů ve dne v noci. Na jedné straně tohoto ostrého třídního střetnutí stála jediná rodina Kumperů, jež měla ke své ochraně několik set ozbrojených policajtů a četníků, kteří také chránili před hněvem waltrováků stávkokaze. Kumperové měli k dispozici státní aparát, měšťácký tisk, vládu i měšťácké poslance parlamentu. Je proto pochopitelné, že v práci komunistů ve Waltrovce byli u za buržoazní republiky některé rysy ilegální politické práce. Fašistická okupace je však přinutila přejít k přísné, ukázněné, konspirativní činnosti. Z členů závodní buňky byly vytvořeny malé skupinky, které byly přímo napojeny na několik vedoucích funkcionářů v čele se soudruhem Fr. Ježkem.Soudruh Ježek měl spojení s nejvyššími stranickými orgány a kromě toho stál v čele ilegální organizace pražských kováků. Všichni členové stranické závodní buňky vystupovali a pracovali pod krycími jmény Gestapo však přišlo i sem. Na jaře v roce 1941 zatýká soudruha Fr. Ježka. Jeho zatčením ztratila komunistická buňka ve Waltrovce spojení s nejvyššími stranickými orgány, ale ilegální činnost v závodě neustala. Soudruzi Josef Krátký a Miloslav Šedivý poměrně brzy navazují kontakty s vedením pražských kováků. V závodě pokračuje šíření ilegálních tiskovin a k tisku složí velký rozmnožovací stoj, který střídavě používají i jiné pražské kovácké závody. Významnou úlohu v boji proti okupantům, v jejichž čele stojí nacistický ředitel klestil, má také závodní výbor, do něhož se podařilo proniknout i několika členům komunistické buňky. Klestil vytváří v závodě krutý teror. 18. srpna 1941 zastavují dělníci práci a žádají zvýšení potravinových přídělů. Klestil zvýšení přídělů slibuje, současně však vyhrožuje, že příště bude postupovat mnohem ostřeji. Poté se třídní konflikt ve Waltrovce, který měl také národnostní charakter, rozvíjí velmi rychle. Je 10. září 1941. Toho dne Klestil konečně potvrzuje zvýšení přídělů. Je však ztělesněním nacistické proradnosti, a proto druhý den, 11. září, závodnímu výboru ultimativně oznamuje, že slíbené zvýšení přídělů potravin provedeno nebude. Dva tisíce dělníků zastavují práci. Krátce po zahájení stávky povolává Klestil k sobě všechny členy závodního výboru, přemlouvá je, vyhrožuje krutými sankcemi. Avšak ani tento nátlak nepomáhá. Proto dává werkschutzu rozkaz k zatčení všech členů závodního výboru. V dílnách je ticho, stroje stále stojí. V tom zarachotí závodní rozhlas. Klestil vyzývá všechno osazenstvo k okamžitému nastoupení k práci. Dává krátkou lhůtu. Minuty zvolna ubíhají, znovu se v rozhlase ozývá Klestilův hlas. Mezitím přijíždí k Waltrovce řada nákladních automobilů, obsazených gestapáky. Po uplynutí stanovené lhůty se hlavní vrata továrny rozlétnou, na nádvoří vjíždějí nákladní auta a z nich vyskakují v černých uniformách SD. Podle předem připraveného plánu se rozbíhají po jednotlivých provozech, některé dělníky zahánějí do továrních sklepů nešetříce přitom ranami. Gestapáci už vyslýchají členy závodního výboru, snaží se zjistit hlavní původce stávky, surově je bijí. Desítky dalších dělníků nastupují k výslechům. Když nepomáhá násilí a týrání, slibují všechno možné, ale nikdo organizátory stávky neprozradil. Po skončení výslechů přijelo do Waltrovky několik aut. Gestapáci vyvádějí ze sklepů zmučené dělníky. 69 Waltrováků nastupuje do aut, která je odvážejí do koncentračního tábora v Terezíně. Po skončení „vyšetřování“ posílá gestapo 10 lidí jako rukojmí do koncentračního tábora v Matthausenu. Devět z nich se už nevrátilo, desátý, soudruh Josef Krátký, se zachránil jen shodou okolností, protože v té době byl převezen k novému vyšetřování do Prahy. Stávka dvou tisíc dělníků Waltrovky měla velký ohlas mezi pražskými závody i obyvateli hlavního města. Zběsilost nacistů však neumlčela ilegální boj. Naopak, znovu a znovu byl ve Waltrovce šířen ilegální tisk a letáky vyzývající k pasivní resistenci a sabotážím. Velké množství tiskovin bylo do Waltrovky donášeno u příležitosti různých významných výročí, např. k 1. máji nebo k výročím Velkého Října. Jména soudruhů, jako byly Ježek, Čurda, Vrtiška, Ilk, Růžička a jiní nás zavazují, abychom nikdy nezapomněli...“

Vzpomínky soudruhů jsou jen částí toho, co by se o revolučních bojích na územích o revolučních bojích na územích obvodu Prahy 5 mohlo říci. Ilustrují však plně a pravdivě život a zkušenosti dělnické třídy a zároveň pomáhají chápat, proč dělníci z našeho obvodu tak bedlivě střežili nabytou svobodu a otevřenou cestu k socialistickému výboji. Toto uvědomění a zkušenosti sehrály významnou a rozhodující roli v osudových dnech v únoru 1948, kdy se jednalo o další vývoj v Československu. Jenom po revoluční cestě, která vedla mnoha desetiletími, bylo možno rozdrtit pokus buržoasie o otevřený kontrarevoluční puč a o revizi politických výsledků druhé světové války.

V roce 1948 uchopila dělnická třída v čele s Komunistickou stranou řízení státu pevně do svých rukou. Principielní politika strany se projevila i v práci celé Národní fronty a Revolučního odborového hnutí. Ve vývoji osvobozené vlasti čekala ještě řada těžkých zkoušek, kdy strana a pracující stáli před řešením složitých problémů, jaké přináší řízení rozvinuté průmyslové společnosti. Budovatelské cíle hospodářské musely být uskutečňovány zároveň s formováním nových společenských vztahů. Schopnost takových řešení se potvrdila i v období konzolidačního procesu po krizovém období v roce 1968. Většina pracujících našeho obvodu, právě tak jako celé republiky, se však nedala zmást a dokázala ubránit trvalé a neměnné hodnoty socialismu, především vedoucí postavení dělnické třídy a její vedoucí síly, Komunistické strany.