Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 30. 10. 2024   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Starý Smíchov v díle R. M. Rilkeho

Vydáno dne 14. 12. 2008 (3358 přečtení)

Se jménem Rainera Maria Rilkeho (narozeného 4.12.1875 v Praze a zemřelého 1926 ve Valmontu ve Švýcarsku a právem pokládaného za nejslavnějšího z německy píšících básníků z českých zemí), je spjato mnoho míst v Praze. Básník se narodil v nyní již neexistujícím domě v Jindřišské ulici, byl pokřtěn v kostele svatého Jindřicha v téže ulici a základní školu navštěvoval u Piaristů. Krátkou dobu žil s matkou v domě svého dědečka v dnes již rovněž neexistujícím objektu č.8 v Panské ulici.

Všechna tato místa zmiňuje ve svém druhém díle -básnické sbírce Larenopfer (Obětina), vydané před Vánocemi 1895 v pražském vydavatelství H. Dominicus.
 
 

Kromě tak atraktivních a často opěvovaných lokalit, jako je Malá Strana, chrám svatého Víta, Staroměstská radnice, Loreta  či Starý židovský hřbitov se zde však objevuje hned několik objektů z pražského předměstí Smíchova. Je tedy nepochybné, že musel tuto část Prahy velmi dobře znát. Na tom není nic divného, uvědomíme-li si, že mladý Rilke  často pobýval ve vile Excelsior, postavené v roce 1890 ve Švédské ulici č. 4 známým smíchovským stavitelem Josefem Ladislavem Linhartem. Rilke zde byl hostem svého strýce, úspěšného zemského právníka Jaroslava Rilkeho (1833-1892), povýšeného za  zásluhy dokonce do šlechtického stavu s predikátem „von Rüliken“ (1873). Jaroslav Rilke se vždy snažil pomáhat svému méně úspěšnému bratrovi Josefovi (1838-1906), otci slavného básníka, a později i mladému básníkovi samému – snad v mladém Rilkem viděl náhradu za své dva syny, které ztratil v ranném věku. Jednoho z nich, Egona, zemřelého v sedmi letech, Rilke později připomíná v některých svých dílech.

 

Ve výše zmíněné básnické sbírce se proto Smíchov objevuje hned několikrát. V básni Hinter Smíchov (Za Smíchovem), která je jednou z jeho básní naturalistických, si básník všímá neradostného osudu dělníků a dělnic ze smíchovských továren, kteří se za večerních červánků vlekou unaveni domů, otupeni těžkou dřinou a bez jakékoliv naděje pro budoucnost. V další básni, zvané Barbaren (Barbaři) se básník zabývá tématem, které je velmi aktuální i dnes -  píše s rozhořčením o likvidaci části parku patřícího ke Klamovce, která se původně rozprostírala po obou stranách Plzeňské ulice – její severní část byla po roce 1894 rozparcelována, a byly na ní postaveny činžovní domy. 

 

Dalším objektem, o kterém se zde zmiňuje, je usedlost „Koulka“, jejíž jméno ovšem zkresluje na „Golka“ (zřejmě aby se to lépe rýmovalo s názvem tance „polka“ a dokonce s českým slovem „holka“). V básni Aus der Kinderzeit (Z dětství) Rilke vzpomíná na krásné letní dny, kdy mu zde jeho sestřenice Helena Kutschera-Woborsky předčítala z Andersenových pohádek (Helena byla dcerou jeho tety Gabriely, u níž básník bydlel ve Vodičkově ulici 15. Gabriela se mu snažila nahradit matku, která se po rozchodu s otcem odstěhovala do Vídně).

 

V době, kdy byl budoucí básník zamilován do Valerie David-Rohnfeld (1874-1947), neteře českého básníka Zeyera (prvního objevitele jeho velkého talentu), se s ní rád procházel po pražských hřbitovech. O největším pražském hřbitovu, Olšanech, se zmiňuje hned několikrát. Jeho citlivý popis dušičkové atmosféry může směle soutěžit s popisem Nerudovým. Rilke však zřejmě znal dobře i smíchovský hřbitov Malvazinky – o dětských hrobech na tomto hřbitově píše ve své básni Der Engel (Anděl). Báseň je koncipována zcela v duchu tehdy vládnoucího romantismu - z úst polámaného hliněného andělíčka na zapomenutém dětském hrobě vylétá motýl, symbol života a krásy. Tuto část hřbitova na Malvazinkách dost přesně popisuje rovněž ve své próze, v jedné z jeho Zwei Prager Geschichten (Dvě pražské povídky)  jménem König Bohusch (Král Bohuš) z roku 1897. Předobrazem hrbatého „krále Bohuše“ byla skutečná osoba – zrádce hnutí „Omladina“ Rudolf Mrva, který bydlel až do svého zavraždění na Malé Straně. Neměl to tedy na Malostranský hřbitov příliš daleko.

 

Vztah rodiny Rilků ke Smíchovu byl však možná i ještě bližší – na Malostranském hřbitově leží v jednom hrobě, dnes již těžko identifikovatelném,  pochován Jan Rilke – křestní jméno i rok úmrtí by mohlo odpovídat dědečkovi slavného básníka…..

 

Vydání „Obětiny“ v dubnu 1896 pozdravil literární kritik František V. Krejčí, pocházející ze Smíchova. Zdraví zde Rilkeho jako nanejvýše povolaného prostředníka mezi oběma kulturními světy – českým a německým. Otázkou je, jak hluboká byla ve skutečnosti Rilkeho znalost češtiny – zatímco Peter Demetz ve své studii o mladém Rilkovi soudí, že česky neuměl vůbec, Rilkův současník Karásek ze Lvovic naopak tvrdí, že mladý básník tímto jazykem mluvil plynně. Pravda je asi někde uprostřed – z jednoho z básníkových dopisů vyplývá, že se pokoušel číst díla svého přítele o podporovatele Julia Zeyera v originále, že však ztroskotal na „jemných, romantického ducha vydechujících“ obratech, Zeyerovi vlastních.        

 

Ať je tomu již jakkoliv, básníkův vztah k jeho rodnému městu, jakož i jeho úcta k jeho současníkům – českým básníkům Zeyerovi a Vrchlickému byla nepopiratelná. Zajímavá je i jeho báseň o mistru Janu Husovi, jakož i ten fakt, že nepopiratelně navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou, která se konala v roce 1895 v pražské Stromovce. O tom svědčí jeho báseň Kajetán Tyl, popisující dost detailně jeden z exponátů výstavy - Tylovu pracovnu -  v době, kdy tento významný český dramatik psal svou hru Fidlovačka, jejíž součástí byla pozdější (a současná) česká hymna.  

 
 
 
Prameny:
 

Hugo R o k y t a: Handbuch der Böhmischen Länder – Prag, Vitalis Buchverlag Prag, 1995, s. 316

 

Hartmut B i n d e r,: Mit Rilke durch das alte Prag – ein historischer Spaziergang, herausgegeben von Hartmut Binder, Insel Taschenbuch

 

Peter D e m e t z: René – Pražská léta Rainera Marii Rilka, Nakladatelství Aula Praha, 1998

 

Jeroným L á n y: Malostranský hřbitov v Košířích 1680-1884, vydala Správa pražských hřbitovů 2001, str. 41

 

Almanach českých šlechtických rodů, vydalo nakladatelství Martin, ročník 2008, str. 339


Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Autor: Gabriela Kalinová

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

eşya depolama
Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS