Košířské plastiky

Bronzová busta básníka z roku 1980 od Zdeňka Kolářského je umístěna na hranolovém soklu, na kterém se nachází bronzová deska s nápisem „Na počest chilského básníka, velkého přítele čsl. lidu, Pabla Nerudy (1907 – 1973), nositele Nobelovy ceny a Leninovy ceny míru, neohroženého bojovníka za mír a sociální pokrok“. Plastika je umístěna uprostřed udržovaného květinového záhonu. V roce 2008 byl registrován pokus o její odcizení, při němž byla socha poškozena. Následně ji městský úřad Prahy 5 nechal restaurovat.

 

Busta v expresivním provedení z roku 1927 je zhotovena z kufsteinu a umístěna na žulovém soklu, na kterém je umístěn nápis „Pravdy každému přejte“. Autorem plastiky je Karel Pokorný (1891 – 1962). Socha byla v roce 2002 odcizena. V roce 2005 byla nainstalována její replika, jejíž autorkou je Kateřina Amortová. Architekturu pomníku navrhl Alois Wachsmann.

Pískovcová socha v životní velikosti z dílny Františka Hnátka (1873 – 1941) stojí na hranolovém podstavci, který je ozdoben nápisem „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“. Byla vyrobena na zakázku košířské obce v roce 1905, jež za ní zaplatila 900 Kč. Václav je oblečen v knížecím šatě s korunou, v levé ruce třímá kopí, v pravé drží štít. Socha byla v roce 2008 restaurována. Při této příležitosti byla doplněna pamětní schrána umístěná v soklu. Radnice Praha 5 uvažovala o jejím přemístění před kostel sv. Václava.

 

Autorem bronzové sochy je Karel Bělohradský. Pták stojí na balvanu umístěném uprostřed fontány, zobák je namířen k nebi. Socha byla odcizena v únoru 2005, její zbytky jsou údajně ve skladu MČ Praha 5.

 

Pískovcová socha z roku 1820 pochází z dílny Václava Prachnera (1784 – 1832). Přes rameno má přehozený zdobený toulec se šípy. Jeden pes stojící na zadních nohách se jí předními tlapami opírá o bok. Druhý pes spočívá u Dianiných nohou. Socha původně stávala ve sloupkovém kruhovém chrámku, který se na konci 50. let zřítil.

 

Z původní pískovcové sochy od Václava Prachnera (1784-1832) se do dnešních dnů dochovalo pouze torzo. Plastika je umístěna do gotického průhledu nad nímž se tyčí kamenná věž. Součástí vyobrazení byla nejméně jedna dětská postava, ze které se dochovali jen ruce na boku muže. Na zadní straně soklu se nachází nápis Jitro a osmicípá hvězda. Soše se také někdy říká Chronos, Saturn či Škrtič.

 

Pískovcová socha od Václava Prachnera (1784 – 1832) je umístněn na soklu tvořeném stylizovanými bouřkovými mraky. V pravé ruce třímá hromovou kouli, v levé drží orla. Celá socha stojí nad kamenným můstkem zapuštěným do svahu.

 

Pískovcová socha z roku 1818 je dílem Václava Nedomy (1778 – 1833).  Světec je oděn v kněžském rouchu, v náručí drží kříž. Středový sokl je ozdoben erbem bývalého majitele usedlosti Cibulka pasovského biskupa. Po obou stranách soklu se nacházejí menší – s výjevy ze světcova martyria. V květnu 2008 byl celý sokl posprejován.

 

Pískovcový sloupek z roku 1822 je dílem Václava Prachnera (1784 – 1832) na návrh Josefa Berglera. Sloupek tvoří obdélný nízký sokl a lounský sloupek zakončený stříškou s koulí, na které byla původně umístěna plastika orla. Na mramorové desce je nápis týkající se návštěvy císaře Františka I. v roce 1824.

 

Pískovcové sochy (pravděpodobně 4 kusy) z počátku 19. století stávaly na dnes již zaniklé terase za budovou usedlosti Cibulka směrem k ulici U Tenisu. Jejich současné umístění je neznámé.

 

Sochy představující dívku a chlapce klečí na betonovém soklu. Chlapec drží v ruce hračku, která je upoutána k zemi, dívka zase drobný neidentifikovatelný předmět.

 

Autorkou bronzové sochy je Božena Jelínková – Kodymová. Dívka v krátké sukni s nakročenou levou nohou v rukách drží klacíky. Socha se nachází v depozitáři Galerie hl. m. Prahy.

 

Pískovcová socha tří Rudoarmějců stávala na hranolovém soklu u výjezdu tramvají z obratiště. Její osud je neznámý.