Zajímavé jest porovnati školství české s německým.
Koncem r. 1880/1 bylo: tříd dětí průměrně v 1. třídě
a) na českých školách obecných 30 2149 72
na česk. školách měšť. 6 240 40
na všech českých školách 36 2389 66
b) na německých školách obec. 16 930 56
na něm. měšť. dívčí 3 89 28
na všech německých školách 19 1019 53
na českých a německých dohr. 55 3408 62
Porovnání toto, zakládající se na výkazech školních úplně spolehlivých, nijaké pochybnosti nepodléhajících, podává nezvratně důkazu, kterak se německým školám obecným naproti českým školám obecným stále nadržuje. U těchto činil průměrný počet dětí v jedné třídě jediné r. 1877/8 jen 67, ale ovšem v jiných letech 77, ano r. 1872/3 dokonce 90, a činí průměrně za všecka vykázaná léta a taktéž i koncem r. 1880/1 veliké číslo 72, kdežto u německých škol nepřevýšil počet nikdy 60, ale ovšem se snížil na 51 ano i 49 a za všecka ta léta a také koncem r. 1880/1 průměrně 56 činí. Dle toho připadá jak průměrně za všecka vykázaná léta tak i koncem r. 1880/1 na jednu českou třídu průměrně o 16 dětí více než na jednu třídu německou. Není třeba blíže dovozovati, jaká výhoda na tom se zakládá, když učitel může věnovati veškerou svou péči a pozornosť poměrně menšímu nežli většímu počtu dětí. Ano v okolnosti této leží další, velmi podstatná příčina, že mnozí rodiče, vidouce přeplněnosť českých tříd, své děti do německých škol posílají, v jichž jednotlivých skromně naplněných třídách očekávají pro své děti mimo větší pohodlí v lavicích také lepší prospěch z vyučování samého.
Kdyby za příkladem německých škol obecných měly české školy obecné v jedné třídě průměrně po 56 dětí čítati, měly by pro 2149 dětí míti aspoň 38 tříd místo nynějších 30, kdežto by obráceně německým školám obecným příslušelo za příkladem českých škol obecných s průměrným počtem 72 dětí na jednu třídu pro 930 dětí místo nynějších 16 pouze 13 tříd. Tímto zkrácením českých škol obecných proti německým školám obecným o 8 tříd jest hlavně vino měření dvojím loktem
[1]. Jest proto velice na čase, aby se v ohledu tom stala co nejdříve náležitá náprava. K tomu však jest třeba, aby správcové českých škol se naučili od správců německých škol připravovati a dokazovati potřebu stále nových paralelek, a aby pak česká místní rada školní se toho co nejrozhodněji a nejhouževnatěji zastala, by se prokázané potřebě vyhovělo.
Více méně platí totéž o měšťanských školách, které posud ovšem nejsou přeplněny, ale v kterýchž na jednu třídu německou připadá též poměrně méně dětí, a v příčině jichž tedy třeba na tuto okolnosť pro budoucnosť pamatovati.
Rovněž k nemilým výsledkům dospějeme, uvážíme-li, mnoho-li vlastně dětí by mělo dle národnosti na českých, a mnoho-li na německých školách býti. Dle sčítání lidu čítá Smíchov, jak v části, jednající o obyvatelstvu, podrobně vykázáno jest, celkem 24.984 obyvatelů, z nichž se přiznalo k českému jazyku 21. 520 čili 86% a k jazyku německému 3044 čili 12%, kdežto u ostatních obyvatelů počtem 420 čili 1% buď jiný, v Rakousku obvyklý jazyk uveden jest, anebo, pokud jsou cizozemci žádný.
Připočítáme-li i tyto celkem k jazyku německému, ač tomu tak ve skutečnosti není, bylo by obyvatelů s německým jazykem 3.464 čil 13, 86 %.
V tomto poměru měly by obě národnosti též ve školách zastoupeny býti; měly by totiž ze všech koncem roku 1880/1 vykázaných dětí školních počtem 3.408 českým školám 2.935 a německým školám 473 náležeti; avšak dle skutečnosti navštěvuje české školy 2389 čili 70,1 % a německé školy 1019 čili 29,90 %, což činí vzhledem k hořenímu poměru obou národností rozdíl 16,04 % na újmu českých škol ve prospěch škol německých a tím pak chodí tolik právě percent čili 546 dětí národnosti české do německých škol místo do českých. Třeba se za to mělo, že velká jich čásť mluví anebo aspoň rozumí též německy, a že takovýmto, obou zemských jazyků znalým dětem možno i německou školu navštěvovati, tož přece zbývá jich ještě valná čásť, o nichž dle výhradně české řeči jich rodičů a dle jiných okolností lze předpokládati ano tvrditi, že německy neumějí aniž rozumějí a že proto v německých školách, nepatříce do nich, žádoucího vzdělání nedocházejí.
[1] Když si jednou česká místní rada školní dovolila, předestříti takovéto měření dvojím loktem ve vší slušnosti c.k. okr. radě školní a žádati za stejnou péči pro české jako pro německé školy, obdržela za to výtku. Zda výtka ta byla oprávněna, stran toho podává v předu uvedené porovnání nejlepší odpovědi.
56. kapitola: Porovnání škol českých a německých
