59. kapitola – Smíchovští ředitelé a učitelé

Pojednávajíce o školství Smíchova nemůžeme nikterak nevzpomenouti těch, jimžto dle jich povolání bylo a jest nésti břímě prvního vyučování a pečovati o základní vzdělání mládeže smíchovské. Jedno i druhé bylo a jest tím větší a záslužnější, přihlídneme-li k národním, sociálním a jiným poměrům Smíchova, jichž věrné vyobrazení jsme podali v předu ave výkazech obyvatelstva jeho, a dle kterýchž jest pravdě podobno, že učitelský stav jest na Smíchově spojen s mnohem většími nepříjemnosti než jinde, a že zde k němu více vytrvalosti třeba než při jiných školách.

Když r. 1785 zřízena na Smíchově první škola, dosazen k ní a byl tedy prvním učitelem smíchovským jistý Šproc, svého původního povolání vlastně tkadlec, dle kteréžto okolnosti se musí souditi, že byl tehdy nedostatek zkoušených učitelů. Však již r. 1790, když byla zřízena druhá třída, ustanoven za pomocníka Jos. Stejskal, který již byl pro stav učitelský zkoušen, a po jeho odchodu r. 1817 Fr. Kudrna, pomocník v Rataji. Tento byl pak po úmrtí prvního učitele Šproce povýšen za skutečného učitele, a přidán jemu za pomocníka Ant. Holub a po brzkém tohoto úmrtí Jos. Vlasák, jenž však již po několika letech dostal se na Mělník, kdež jako učitel a spisovatel dlouhá léta vzorně a zdárně působil.

Po Kudrnovi, povolaném r. 1829 ku škole sv. Františka v Praze, dosazen Frant. Studený, pomocník tamtéž u sv. Jindřicha, a jeho pomocníkem stal se Jos. Filip.

R. 1838, když byla třetí třída zřízena, ustanoven za druhého pomocníka Jan Hlásek, někdejší žák školy smíchovské a rodák radlický a když r. 1839 třída ta rozdělena na dvě oddělení, vystřídali se v druhém oddělení Jos. Krátký až do r. 1841, Karel Mareš do r. 1842, Fr. Sojka do r. 1847, Ant. Novák do r. 1848 a Vác. Zapadlo do r. 1857, kterýžto poslenější řídí nyní obecnou školu dívčí a jest ze smíchovských učitelů nejstarší dle věku i služby.

Když mezitím  Fr. Studený byl r. 1846 přesazen do Prahy ku škole u sv. Mikuláše na Malé Straně ustanoven na jeho místě Jan Sigmund, podučitel na týnské škole v Praze, jenž v postavení tom vytrval až do r. 1867, kdy vstoupil do zasloužené výslužby, spojené s uznáním představných úřadů školních jakož i obce. Bral vřelého podílu na úžasném rozmnožení škol smíchovský a neméně i na pokroku a požadavcích novějšího vyučování a zemřel dne 16. dubna 1882 v stáří 83 let.

Pro přibylou r. 1858 pátou třídu ustanoven za za podučitele Ludvík Ulman a pro další tři přibylé třídy dosazení: r. 1860 Karel Hrach, r. 1862 Adolf Potůček a r. 1865 Frant. Klíma, kteřížto všichni působí podnes na školách smíchovských, Hrach na německých a ostatní na českých.

Když r. 1865 bylo osm tříd s tolika též učiteli, uznána potřeba, ustanoviti pro ně zvláštního ředitele, za něhož povolán tehdejší první kaplan a zároveň správce malostranského hřbitova P. Vincenc Švehla, nynější farář smíchovský a knížecí arcibiskupský dozorce, k vyučování náboženství na školách smíchovský.

Velikou proměnu v stavu učitelském způsobilo zřízení hlavní a průmyslové školy. za jejího ředitele povolán gymnasiální profesor Franti. Zoubek, muž vědecky vzdělaný, ve věcech paedagogiky na slovo vzatý a pro zvelebení školství nadchnutý; za katechetu ustanoven P. Vác. Pechoč, kaplan v Dobříši, za průmyslového učitele Alois Studnička, vynikající v oboru vyučování průmyslového; z předešlých učitelů zůstali: Jan Hlásek, Frant. Sojka, Václ. Zapadlo, Adolf Potůček, Frant. Klíma a Lud. Ulman, a za nové byli dosazeni: Jos. Sokol, učitel v Heř. Městci, Jan Mašek, učitel v Čáslavi, Jan L. Švadlenka, učitel v Praze, Frant. Streit, učitel v Humpolci, Ferdinand Drůbek, učitel v Dobříši a Jos. Mazanec, učitel v Přesticích, mimo to za učitele hudby Jos. Bergmann, ředitel kůru v Ml. Boleslavi, a Marie Marešková. Přibýváním nových tříd přibývalo i nových učitelů a též z jiných příčin děly se změny v stavu učitelském. Jmenovitě přibyli za trvání hlavní a průmyslové školy:

r. 1868/9 jakou auskultant a později jako učitel Vojt. Kryšpín, kříve uč. v Dobříši;

r. 1869/70 taktéž Ant. Frána;

r. 1870/1 jako výpomocný a později jako skutečný učitel Karel Martinů na místě Streita, povolaného do Lomnice u Jičína a jako industriální učitelka Bož. Fialová na místě odešlé Marešové; a

r. 1871/2 jako pomocný učitel Karel Taubenek, a na místě Al. Studničky, jenž se stal profesorem při prvním c.k. českém reálném gymnasiu v Praze, jako průmyslový učitel Jan Švorc, jenž však nedlouho potom zemřel. Jeho místo následkem zaniknutí průmyslové školy více obsazeno nebylo.

Značných změn nastalo v stavu učitelském, když r. 1873/4 zřízeny byly obecné a měšťanské školy na místě předešlé hlavní školy. Především byli ustanoveni: Fr. Zoubek za ředitele měšť. školy dívčí; Václav Zapadlo za řídícího učitele obecné školy dívčí; Frant. Klíma a na jeho místě později Jan Mašek za říd. učitele obecné školy chlapecké a posléze Jan Švadlenka za ředitele měšťanské školy chlapecké. Následkem stále přibývajících nových tříd a neméně i odchodem některých a úmrtím jiných bylo rok co rok nových učitelů třeba, a jak toho nové zákony školní připouští, dosazovány též učitelky nejvíce pro dívčí školy a dle potřeby i pro nižší chlapecké třídy.