Nikdy nebylo tak hlučno a živo na prostranství Smíchovském jako o svátcích svatodušních l. 1297. Bylť Vácslav II. v Praze korunován s nádherou a slávou od souvěkých nikde nevídanou.
Ustanoviv se na tom, že s manželkou Jitkou, dcerou Rudolfa Habsburského, dá se korunovati, mladý král vypravil poselství do Říma, žádaje za papežské požehnání. poslové vrátili se s blahopřáním, nesouce list, jímž opatům Heydenrichu Sedleckému a Kunratu Zbraslavskému byla dána plná moc, uděliti králi papežského rozřešení. Jiné poselství šlo ku Gerhartovi arcibiskupu Mohučskému, jemuž náleželo krále České korunovati, začež dle obyčeje dáváno bylo sto hřiven nejčistšího českého stříbra.
[1] Že pak Gerhart v ty doby zbaven byl úřadu kněžského, dožádal se toho Václav v Římě, aby arcibiskupovi aspoň v den korunovací služby boží konati bylo dovoleno. Pak rozjeli se páni Čeští do všech zemí, jménem královým zvouce knížata světská i duchovní ku dni 2. června ku korunování a k slavnostem do Prahy. Kupci a dodavači královští svezli potřeb všelikých i z odlehlých krajin zásoby neslýchané. byl hod boží svatodušní dne 2. června 1297. Arcibiskupové Mohucký a Magdeburský, biskupové Pražský, Olomoucký, Míšenský, Kostnický, Basilejský, Frisinský, Krakovský a Lubecký, kanovníků, opatů a světského i řeholního kněžstva řady nepřehledné, vévodové Albert Rakouský, Bolek Svidnický, kníže Hlohovský, knížata Opolská, markrabí Braniborští, markrabí Míšenský a jiní panovníci, panstva pak a rytířstva domácího i cizího množství nesčíslné sjelo se do Prahy, kdež byl Vácslav s Jitkou v chrámu sv. Víta korunován. Ze zpěvů, modliteb a nadšeného jásotu rozléhalo se kostelem i Prahou: Ať žije Vácslav král! Koruna, jíž byl 26letý král ozdoben, měla ceny 2000 hřiven stříbra, meč a štít, jež před ním nesli, 3000 hřiven, oděv ze zlatých lupin drahými kameny ozdobených 4000 hřiven, klobouk, pás a prsteny nikdo ceniti neodvážil se.
Ne menší nádhera a skvostnost jevila se při slavném stolování a častování vzácných hostí i lidu obecného, k čemuž arci hrad ani Praha nestačily.
„Udělán byl pro pohodlí a pro dvůr králův mezi horou Petřínem a břehem Vltavy na místě rozlehlém rovném a utěšeném palác velikosti a stavby podivu hodné z klad řezaných a tesaných, skobami železnými sevřených, jako by věčně trvati měly; a byl palác ten trochu od země vzhůru vyvýšen, tak že vstupu a vchodu po stupních poskytoval. Stoly a stolice i vše, co mohlo přislušeti k vystrojení hostiny, co jen vtip umělcův mohl vymysliti, nic toho všeho nebylo pominuto, nad to pak i celého paláce a stanu královského ochoz a obvod obložen byl nejdražšími sukny všelikého druhu a barvy, která byla prokládána rozmanitostí zlata a stříbra i ozdobou drahého kamení, které nemálo mezi jasnými tvářemi knížat se rdělo.“
Tak kronikář Zbraslavský, který při té slavnosti přítomen byl; z výkladu pak Benešova z Veitmile, výše dotčeného, že rovina ta sáhala až ku Zlechovu na jevo jde, že slavné to hodování dálo se na prostranství nynějšího Smíchova. A nestačil palác ani vznešenějším hostům. Neb jak seznal Lutold, farář z Ústí nad Orlicí, který o slavnosti té vydávání píce zapisoval, bylo v ty dny krmeno 191000 cizích koní, z nichž Albrechtu Rakouskému 7000 náleželo. Pro tolik lidu jízdného, mezi nímž bylo nejvíce šlechticů z rozličných knížecích zemí nejpřednějších, bylo nejspíše připraveno hodování blíže dřevěného paláce pod šírým nebem. Jenom za vejce vydáno bylo 800 těžkých hřiven stříbra, za led pak na chlazení vína 24 hřivny. Lidu množství nesčíslné častováno po čtyři dni královskou štědrostí v Praze a kde okolo Prahy ísto bylo. V Praze na náměstí udělány byly studně, do nichž trubami podzemními (pozn. přepisovatele: v originále chybí text) koberci vyvěšenými byla ozdobena a po celou noc osvětlena; kolby rytířské, zápasy, kejkle, hry, hudby, tance české i německé, zpěvy a jakékoli jiné zábavy rozjařenou mysl těšívají, byly přídavkem národních těch dnů svátečních.
V pondělí svatodušní, dne 3 června 1297 položil korunovaný král základ k velkému chrámu při novém klášteře Zbraslavském, do něhož dvanáct mnichů Sedleckých bylo uvedeno, spůsobem ne méně slavným, nežli bylo samo korunování.
[1] (pozn. přepisovatele – text chybí v původním textu)
Korunování Vácslava II.
