L. 1778 napsal kněz Jos. Táborský: „Na Smíchově mimo farní kostel ss. Filipa a Jakuba mnoho dosti krásných domů před léty se spatřovalo na spůsob prostranného městečka; nyní však mimo některá stavení toliko pusté zdi, pole, zahrady a zříceniny se znamenají. V Bukvojské zahradě, která rozkošná a prostranná jest, stával klášter Kartouský“ atd. jediným zbytkem těch stavení jest renaisanční portal paláce někdy pana Viléma Slavaty při nynější továrně Příbramově. L. 1785 bylo na Smíchově 60 stavení, Pražané pak tu měli tkalcovny, dílny na barchet a na klobouky. L. 1843 sečteno bylo ve vsi Smíchově a v dvorech k ní náležejících v 200 domů 2453 obyvatelů, l. 1857 ve více než 400 domů okolo 20.000 obyvatelů, více nebo méně, jak v kterou chvíli rozličné poměry v proměnlivost továrnictví působily. Ale pro statistické vypsání Smíchova není místa v těchto historických aforismech, vážených z původních pramenů, jichž přední účel jest, pomoci proklestiti cestu ku kritickému pojímaní minulosti našeho města.
Zmáhání se Smíchova
