86. kapitola - Železniční doprava

Že všecky v předu vykázané živnosti a závody vyžadují značných komunikačních čili dopravních prostředků, dá se snadno pomysliti. Proto též vidíme ulice smíchovské neustále nad míru oživené jak dovozem tak i vývozem rozličných surovin a výrobků, a zvláště též dopravou ohromného množství uhlí pro četné průmyslové závody a též pro domácí potřebu. Mimo to převáží se z nádraží a do nádraží smíchovských, jmenovitě české západní a pražsko-duchcovské dráhy, den co den do Prahy a z Prahy ohromné množství všelikého zboží k vůli jeho dopravě na jiná místa, takže následkem toho všeho stíhá v hlavní třídě po celý den jeden nákladní povoz druhý v jednu i druhou stranu. To vše způsobuje náramný hlomoz, kterýž, zvýšen mimo to ještě drnčením mnohých kočárů, dostavníků a jiných lehkých povozů, celou tuto ulici nad míru oživuje.

Dle této ohromné dopravy zboží všeho druhu a dle líčeného, neobyčejně čilého ruchu obchodního dá se samo sebou souditi, že má Smíchov mnoho a znamenitých prostředků komunikačních čili dopravní. Jsouť to především železné ráhy, jež si zde založily nádraží svá, a jimž Smíchov z velké části děkuje za svůj rozkvět v posledním dvacetiletí.

Začátek učinila česká západní dráha, založena a otevřena r. 1861 s rozsáhlým nádražím sahajícím na jižní straně Smíchova až ku Zlíchovu. Dráha tato vede z počátku podél Vltavy a pak půvabným údolím Berounky přes Beroun, Hořovice, Zbirov, Rokycany, Plzeň, Domažlice a české hranice až do bavorského města Brodu. Odtud pak jest další želeničné spojení s Řeznem, Norimberkem, Mnichovem, Augšburkem a vůbec se všemi čelnými městy Bavorska. Tím pak, že od ní odbočují: dráha rakovnicko-protivínská z Berouna na Rakovník a ze Zdic do Protivína, dráha císaře Františka Josefa od Plzně jednak do Chebu, jednak přes Budějovice do Vídně a dráha plzeňsko-chomutovská od Plzně jednak do Chomutova jednak do Eisensteinu na bavorských hranicích, sprostředkuje česká západní dráha spojení s celými západními Čechy.

Pravidlem vypravuje česká západní dráha denně 3 osobní vlaky v jeden i druhý směr a mimo to letního času o svátcích a nedělích 2 zábavní vlaky. Kromě rozličného zboží dopravuje nejvíce kamenného uhlí z dolů radnických, nýřadnských aj. dopravovací ředitelství její nalézá se na Smíchově samém, kdežto správní rada její sídlí ve Vídni.

R. 1872 otevřela buštěhradská společnost železniční novou dráhu z Prahy přes Hostivice, Chomútov a Karlovy Vary do Chebu a Františkových Lázní s odvětvím ze Smíchova do Hostivic, a založila k vůli tomtuto odvětví rozsáhlé nádraží mezi radlickou silnicí a křížovou ceestou a mezi nádražím české západní dráhy. Začínajíc hned na koncí nádraží silně stoupati, obrací se odvětví to ve velkém oblouku k Hlubočepům, překročuje údolí hlubočepské na dvou místech pomocí velkolepých mostů, prorývá se v značné výšce nad týmž místem, kdež z nádraží vybočilo, hlubokým skalnatým průkopem, až konečně, stále stoupajíc, dosáhne vysokou pláň a rozvaliny někdejšího Děvína. Odtud pak dále vede okolo Cibulky do Hostivic a tu s dráhou z Prahy vedoucí se spojuje.

Nádraží samo založeno v tak veliké rozsáhloti za účelem, by v něm všecky do Smíchova zabočující dráhy své společné nádraží měly. Ale poprask bursovní r. 1873 a smutné následky jeho, pak nepatrná doprava osob po odvětví smíchovsko-hostivickém byly hlavně příčinou, že zůstalo při pouhém úmyslu a že i po zmíněném odvětví nejezdí žádných zvlášních vlaků osobních, nýbrž že se pouze k vlakům nákladním zavěšuje jednou za den 1 vagon pro osoby. Nicméně jest doprava kamenného uhlí z dolů kladenských a buštěhradských do Smíchova ohromná.

Pomocí svých odvětví ku Kladnu a do Kralup, do Rakovníka, do Výprt, Reizenhanu a Kraslic sprostředkuje buštěhradská dráha spojení se severozápaní částí Čech a posléz jmenovanými třemi odvětvími též se sousedním Saskem. Správní rada i ředitelství její mají své sídlo v Praze ve vlastní budově.

 

Pražsko-duchcovská dráha, otevřená r. 1873, má na Smíchově své hlavní nádraží až u samého Zlíchova, do jehož obvodu částečně zasahuje, avšak používá jeho pouze pro dopravu nákladu, kdežto osobní vlaky vypravuje z nádraží západní dráhy. Zmíněná dráha vede hlubočepským údolím, kdež podjíždí oba mosty dráhy buštěhradské, apk údolím sv. Prokopa, stoupá volně k Hostivicům, kde přejíždí vrchem dráhu jmenovanou a spojuje města Slané, Louny, bílinu, Most a Duchcov každodenním vypravování dvou osobních laků po celé trati a ještě jedním vlakem jen až do Slaného. Kromě rozličného zboží jest to hlavní uhlí hnědé z dolů u Bíliny a Duchcova, které dráha do Smíchova dopravuje v množství od roku k roku stoupajícím. Správní rada i ředitelství mají své sídlo na Smíchově na nábřeží císaře Ferdinanda v domě č. p. 454, jenž náleží pensijnímu fondu jich úřadnictva s služebnictva.

Kvůli spojení nádraží smíchovských s nádražími pražskými založila společnost dráhy císaře Frant. Josefa r. 1872 spojovací dráhu přes Vltavu s mostem, jenž se kládá ze železné konstukce na 6 kamenných pilířích. Dráha ta slouží k převážení želeničných vozů z jedné dráhy na druhou a tedy k uspoření výloh a ztráty času, spojených jinak překládáním a převážením zboží a zavazadel pomocí obyčejných vozů. Avšak nevyhovuje účelu tomu pro výšku své sazby dopravní v té míře, jak se očekávalo, aniž slouží k dopravě osobní, ač toho velice žádoucno jest.

Dráha ta spojuje s jmenovanými drahami na straně smíchovské následující dráhy na straně pražské: státní dráhu, vedoucí jednak přes Kralupy, Roudnici, Terezín, Ústí nad Labem a Podmiklí do Drážďan, jednak přes Český Brod, Kolín, Poděbrady, Pardubice atd. do Brana a do Vídně, pak dráhu císaře Josefa, vedoucí přes Říčany, Benešov, Votici, Tábor, Soběslavu, Třeboň, Gmünd atd. do Vídně, a dráhu pražsko-turnovskou, i činí výminku jediné rakouská severozápadní dráha, jejíž pražské nádraží není s dráhou spojovací v přímé souvisloti.

Jest tedy Smíchov pomocí všech jmenovaných drah, ústících buď v něm samém, buď v sousední Praze, spojen s celou Evropou, ano s veškerým světem obchodním, požívaje tím výhody neocenitelné.