V České republice každoročně zmizí ze světa několik historických industriálních staveb. Hodnotná industriální stavba – někdejší továrna Technoplyn – bude muset ustoupit developerům. Na jejím místě vyroste "exkluzivní šperk na pražském realitním trhu". Prokopské údolí je jedním z mála míst v metropoli, která je ještě možné považovat za opravdový kout přírody. I proto je řada Pražanů citlivá na jakékoliv stavební zásahy v této oblasti. Kromě kouzla zdejší rezervace si cení i samotného rázu starých Hlubočep – s uzavřenými lomy a industriálními památkami. A právě jedna z těchto staveb je nyní v ohrožení.
Ač se za bývalou továrnu Technoplyn postavili památkáři, letos zmizí pod koly bagrů.
Důvod je jednoduchý: pozemek vlastní developerská firma JRD. A má s ním jiné plány než konzervovat nebo opravit a jinak využívat stávající budovu. Továrna na oxid uhličitý se nezamlouvá ani ministerstvu "V létě chceme začít stavět projekt Vily Diamantica. Dokončení plánujeme o rok později, na léto roku 2014," říká obchodní ředitel společnosti Jiří Kučera.
Řeč je o osmi luxusních nízkoenergetických domech, které firma označuje za "exkluzivní šperk na pražském realitním trhu" či za "unikátní bydlení pro výjimečné lidi".
Stavební povolení už má. Na základě demoličního výměru už loni na podzim zmizela část areálu bývalé továrny a také stavby někdejšího dvora ČKD Diesel na sousedícím pozemku. "Tyto stavby byly v havarijním stavu. Ohrožovaly okolí i bezdomovce, kteří v nich přebývali. Demolice zbylé části továrny proběhne letos," upřesňuje Kučera. Připravit Hlubočepy o dříve prosperující tovární budovu je podle historika architektury Lukáše Berana škoda. "Jde o dobře dochovaný příklad industriálního areálu přelomu 19. století," vysvětluje Beran.
Není sám, kdo si to myslí. Už v roce 2010 zaslal Národní památkový ústav podnět ministerstvu kultury na vyhlášení továrny kulturní památkou. Stanovisko však znělo zamítavě. "Vlivem dlouhodobého zatékání a devastace volně přístupných budov lidmi bez domova došlo k destrukci veškerých dřevěných částí souboru – střech, krovů, stropů, výplní oken a dveří," opakuje odůvodnění rozhodnutí ministerské komise mluvčí resortu Lenka Brandtová. Stejně příkrý verdikt si při boji o záchranu chátrající továrny vyslechli i lidé ze Společnosti pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, od kterých se podnět pro vyhlášení památkou dostal na ministerstvo na konci loňského roku. Úřad dal znovu za pravdu firmě JRD, podle níž je areál "velmi poškozený požáry a doslova životu nebezpečný", a nelze jej tudíž žádným způsobem zachovat. Zda je to tak jednoznačné, není úplně jisté. Příklad, že se s industriálním dědictvím pracovat dá, stojí hned vedle – továrna Hydroxygen z roku 1939. Funkcionalistickou budovu, kterou navrhl architekt František Albert Libra, se místním obyvatelům před demolicí podařilo zachránit. V roce 1989 prosadili její zapsání na seznam kulturních památek, v současnosti je rekonstruovaná. Vzhlédli sev módě sodovek a šumivých limonád Svůj název si hlubočepský závod nese až od znárodnění v roce 1948, když byl začleněn do podniku Technoplyn Praha. Původně se společnost jmenovala "Český průmysl pro výrobu a zužitkování kyseliny uhličité". V roce 1898 ji založil obchodník s technickými potřebami Arnošt Grossman. "Patrně sledoval vzrůstající oblibu šumivých nápojů," dodává k tomu Beran. V první správní radě firmy zasedli také velkoobchodník Adolf Zimek a Karel Tichý – zakladatel a podílník firmy Barta & Tichý, která v Prokopském údolí jižně od trati Buštěhradské dráhy provozovala dnes už neexistující cementárnu. Poloha továrny, kterou Grossmanova společnost zprovoznila rok od svého založení, byla ideální – přímo mezi vápencovým lomem a nádražím. Žíháním vápence se tu získával plynný oxid uhličitý, jenž naplněný do lahví putoval k výrobcům sodovek a šumivých limonád. Areál továrny Technoplyn není využíván patrně už od roku 1994. "Od konkurzu tehdejšího vlastníka byl dlouho předmětem vlastnických sporů," uzavírá Beran.
Továrnu nahradí diamantové vily 
