V roce 1903 vzniká Kroužek pěstitelů kaktusů, jehož první vycházka vedla k členovi spolku A. V. Fričovi do Božínky. Podle vlastních plánů nechal (pravděpodobně) r.1911 postavit vilu, která se stala centrem společenského života, botanickou zahradou i etnografickým muzeem. Všichni měli otevřené dveře i občerstvení bylo bezplatné. S konečnou podobou samotné budovy ale Frič prý moc spokojený nebyl a se stavitelem se po léta soudil.
Během války se Frič uzavřel na Božínce a z domu prakticky nevycházel. Nechal si narůst dlouhé vousy a odmítl se oholit, dokud Němci neopustí naší vlast. Na protest proti dvojjazyčným nápisům, opatřil všechny chlívky i kurníky česko-německými tabulemi. Aby měl být z čeho živ, prodával svou sbírku, vyráběl herbáře a kopie indiánské keramiky. V zimě 1939 -1940 pomrzlo ve sklenících třicet tisíc vzácných kaktusů. Frič se pak věnuje genetickému výzkumu. Aby získal další prostředky, začíná se věnovat psaní. Přispívá do časopisu Pestrý týden a vydává knihu Indiáni Jižní Ameriky. V roce 1943 vtrhlo do domu Gestapo a neúspěšně se snažilo donutit Friče ke spolupráci. Koncem listopadu 1944 se Frič poranil o hřebík infikovaný tetanem, na nějž 4. 12. zemřel.