Usedost Turbová (č. p. 1066, Jinonická ul.)

Podobu usedlosti pak zásadně ovlivnil stavitel a smíchovský starosta Josef Linhart, který podle plánů Barvitia stavěl i smíchovskou baziliku sv.Václava. Přebudoval zahradní domek a původní Turbovu usedlost při hlavní bráně prakticky strhl a nahradil novou pseudobarokní vilou. Ta se vyznačuje charakteristickou věží a mansardovou střechou s vikýři. Průčelí obrácené do svahu je členěné verandou s dřevěnými vyřezávanými prvky. Budova je patrová, v obou nadzemních podlažích je byt o pěti místnostech a kuchyni. Ve svahu dnešní Jinonické ulice přibyly dvě hospodářské budovy. K usedlosti dále patřily stáje, špýchar, holubník, kurník a kůlny, později ještě dílny. Plochu někdejšího rybníčku nahradil v novější době tenisový kurt.

Členitý terén bývalých vinic dal vzniknout krásné terasovité zahradě s řadou poetických zákoutí, barokních schodišť a bran s několika pískovcovými sochami. Zahrada je osázena především ovocnými stromy, nechybí ale ani další okrasné dřeviny, z nichž za zmínku stojí tis starý kolem 300 let a krátká kaštanová alej. V horních partiích je pak jehličnatý lesík. Za první republiky se na Turbové usadila rodina Jindřicha Šafařoviče, který se oženil s dcerou majitele. Známý právník a prvorepublikový senátor sem vnesl pravý společenský lesk, který pohasl až na konci 50.let. Turbovou svou návštevou poctila řada vynikajících osobností kulturního a politického života. Mezi pravidelné hosty patřil kancléř prezidenta Beneše Jaromír Smutný, literární kritik Arne Novák, lékař a univerzitní profesor Jaroslav Jedlička, cestovatelé Josef Kořenský a Enrique Stanko Vráz, herečka Růžena Nasková asamozřejmě Šafařovičův bratr Jaroslav, ředitel Národního divadla a pravý gentleman. Intimně pohádková atmosféra vily se zahradou každému z hostí bezpečně učarovala.

Této atmosféře naplno podlehl také nejslavnější obyvatel Turbové malíř a loutkař Jiří Trnka. Do volného bytu v přízemí se nastěhoval s rodinou na podzim roku 1939 a zůstal zde do roku 1958. Paní majitelku Martu Šafařovičovou přemlouval, aby mu Turbovou prodala, ale stará slečna vzorně a s láskou pečující o zahradu o tom nechtěla slyšet. Trnka, přezdívaný ve světě jako Disney východu, zde ve svém ateliéru vytvořil svá stěžejní díla, z nichž asi nejslavnějším je Zahrada. K příběhu o skupině chlapců a kocourovi ho inspirovala právě poetická zahrada na Turbovce. Přímo zde se také točily exteriéry loutkového filmu Císařův slavík. Trnka byl velmi pracovitý a do noci svítila okna jeho ateliéru tajuplným svitem modrých žárovek, které kvůli barvám používal.

Docházelo sem procesí dalších osobností - divadelník Jiří Frejka, režisér Martin Frič, herci Zdeněk Štěpánek a Jan Werich, scenárista Jiří Brdečka, básníci František Hrubín a Vítězslav Nezval a další. Trnkovy děti zde prožily pohádkové dětství. Po léta ani netušily, že se jejich rodiče rozvedli a otec se paralelně věnuje své nové rodině. Trnka dál totiž tvořil v Košířích a až na konci 50.let koupil dvě vily pro své dvě rodiny v Podolí a na Kampě, kam se odstěhoval.
Majitelka byla za komunistického režimu jako buržoázní dcera perzekuována. Byla přestěhována do zahradního domku bez přívodu vody a plynu, zatímco do vily byli nastěhováni noví nájemci. Práci sháněla s obtížemi a výdělek nestačil na udržování tak rozsáhlé usedlosti. Turbová začala chátrat. Roku 1976 byla donucena vilu prodat obci. Plánovalo se tu totiž zřízení mateřské školy. Nutnost nákladné rekonstrukce však komunisty odradila, a tak předali objekt SSM. V hospodářských budovách působilo družstvo Moděva vyrábějící stany.
Na počátku 90. let se sem hodlala nastěhovat taneční škola, která začala s chaotickými úpravami. Po uplatnění restitučního nároku a následném prodeji Turbové roku 1993 tu mělo být zřízeno kulturní středisko a španělské obchodní zastupitelství. Na zalesněných pozemcích měly být dostavěny rodinné domy podle architektonického návrhu architekta Jiřího Trnky ml., aby bylo možné pokrýt vysoké náklady na rekonstrukci. Nový majitel však zemřel a spolu s ním byly pohřbeny i veškeré plány. Během dědického sporu Turbová nadále trestuhodně chátrala a stala se domovem squatterů. Vše ale bohužel nasvědčuje tomu, že do budoucna půjde spíše o lukrativní pozemek, než o záchranu starodávné památky.Novým vlastníkem je firma Praturb s. r. o., jejímž 100% vlastníkem je FROWILPEX INVESTMENTS CORP z Panenských ostrovů