V roce 1881, kdy na Smíchově žilo 20.000 obyvatel, byl položen základní kámen ke stavbě nového monumentálního chrámu sv. Václava, který měl nahradit zbořený
kostel sv. Filipa a Jakuba na Arbesově náměstí. O výstavbě nového kostela se začalo uvažovat již v roce 1866, kdy si arcibiskup kardinál Schwarzenberg vymohl rozšíření již utvořeného kostelního výboru. Patronát nad stavbou byl roku 1875 převeden z Prahy na smíchovské zastupitelstvo. Na kostel byla vypsána sbírka. Přispěli např. bývalý císař Ferdinand V. Dobrotivý s chotí (30 tisíc zlatých), císař František Josef I. (5 tisíc zlatých) nebo jeho otec arcikníže František Karel (2 tisíce zlatých). Loterie pořádaná pražskými a smíchovskými paními na Žofině vynesla 31. 419 zlatých. Z dalších sbírek vzešlo 29.378 zlatých, na úrocích 22.933 zlatých a náboženská matice přispěla 60 tisíci zlatými. Celkem bylo tedy shromážděno 180.732 zlatých, což na stavbu postačilo. Městské zastupitelstvo pak zakoupilo parcelu č. 780 o celkové výměře 1000 za 100.000 zlatých, která se nacházela v bývalé zahradě hraběte Buquoye.Stavba si vyžádala zboření levého křídla barokního letohrádku
Portheimka, kdysi letního sídla významného barokního architekta
K. I. Dientzenhofera.
Trojlodní novorenesanční kostel s dvojící věží v západním průčelí je dílem Antonína Bravitia, stavěli ji v letech 1881 – 1885 stavitelé Jan Linhart a Václav Milde, svršek pak stavitelé Stark a Gregor. Stavbu řídil A. Duchoň za dozoru stavebního odboru v čele s purkmistrem K. Dimmerem. 18. září 1881 byl položen základní kámen. V místě dnešního oltáře byl tenkrát umístěn veliký kříž a oltář zapůjčený bratrstvem sv. Václava na Smíchově, staveniště bylo vyzdobeno stožáry s prapory. V 8,00 hod. četl smíchovský farář Vincenc Švehla v původním kostelíku na dnešním Arbesově náměstí mši, poté se odebral průvod k rozestavěnému svatostánku. Na místě se shromáždila mládež i představitelé zdejších spolků včetně ozbrojených měšťanských pražských sborů. V devět hodin za střelby z hmoždířů přijel arcibiskup kardinál Schwarzenberg. Farář Švehla po dojemné řeči posvětil kámen. Okresní tajemník Wunsch přečetl zakládací listinu, kterou místní hodnostáři podepsali a která byla následně uložena do kamene. Po mši sloužené arc. kar. Schwarzenbergem následoval zpěv k novému patronu a staročeská píseň Hospodine, ulituj nás!
Arcibiskup Schwarzenberg se velmi zajímal o průběh stavby, kterou často navštěvoval. Při kontrole věží vystoupil na lešení, omylem šlápl na konec prkna a kdyby pohotově nepřeskočil na druhý konec prkna, mohla inspekce skončit jeho smrtí.
Zvony bylo možné zavěsit již v roce 1883, posvětil je opět arc. kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem dne 27. září 1883. Poprvé zvonily v den jmenin panovníka 4. října 1883. Podruhé zvonily hranu císařovně Marii Anně. Poté se rozezněly až v roce 1885 po úmrtí arc. Schwarzenberga.
Dne 26. září 1885 byly do kostela přeneseny svaté ostatky, potom se konalo officium. Druhý den se dostavil pražský arcibiskup František hrabě Schönborn, budějovický biskup Dr. Martin Říha, pražský světící biskup Karel Schwarz, kanovníci metropolitní kapituly pražské a místní hodnostáři včetně bývalého purkmistra a nyní císařského rady K. Dimmera. Po ukončení obřadů vystoupil opět smíchovský farář. Poté četl generální vikář Mgsr. Antonín Hora za asistence místních kaplanů první pontifikální mši, která slavnost zakončila. Na následující den připadl svátek sv. Václava. Pontifikální mši četl světící biskup Karel Schwarz.
Prvním farářem byl Vincenc Švehla, kaplan Vincenc Vaněček a Vincenc Švehla, ředitelem choru známý hudebník Josef Bergmann.
V roce 1891 u příležitosti světové výstavy navštívil chrám i císař František Josef I. V roce 1889 byly konány první misie, které řídil rektor Redemptoristů P. Roller Alois. Při kázání byl kostel zcela zaplněn, zpovědnice byly obléhány až do večera. Ke stolu Páně přišlo více než 3000 věřících. V roce 1897 navštívil chrám místodržitel hrabě Karel Coudenhove a bývalý místodržitel hrabě Thun. Dne 28. června byla slavena první primice, kterou měl kněz pražské diecéze Coelestin Pastor.
Stavebním materiálem pro základ chrámu v hloubce 7 metrů byl hlubočepský vápenec a opuka, horní část kostela pak je z opuky, cihel a z hořického pískovce. Podnoží je též z pískovce. Věže jsou kryty měděnou střechou s dvěma báněmi a kříži, stejně jako apsidy. Hlavní i vedlejší lodě mají střechu z černého štýrského plechu. Cena veškeré krytiny činila třináct tisíc zlatých
Do chrámu lze vstoupit třemi vchody z hlavní a vedlejších lodí. O vnitřním vybavení kostela je možné udělat si obrázek ze zápisu smíchovského faráře Jana Paulyho z roku 1898. V západním průčelí jsou nad vstupy barevné majolikové medailóny s podobami sv. Václava, sv. Anežky a Hroznaty od Ludvíka Šimka provedené firmou Ginovi ve Florencii za dva a půl tisíce zlatých. Mezi postraními reliéfy je kulový obraz na skle znázorňující Pannu Marie s Ježíškem a osvětlující chór v ceně devět set dvacet zlatých. Po vstupu hlavním vchodem se vchází do předsíně, která je na jedné straně zdobená konturou stvoření Adama, na druhé stvořením Evy. V levé části nalezneme v kapli oltář s obrazem sv. Františka, nad ním je namalován sv. Václav a po straně je na mramorové desce vytesána píseň k sv. Václavu. V pravé kapli je oltářík s hlavou Krista a na mramorové desce vytesána píseň k sv. Vojtěcha. V postraních předsíních je na oknech vyobrazen sv. Josef (jižní strana) a Panna Marie (severní strana) pořízené za cenu 750 zlatých darovaných Svatováclavskou záložnou v Praze. Všechny předsíně jsou odděleny od lodí dubovými zasklenými dveřmi.
Hlavní loď má kazetový dřevěný polychromovaný strop. Od ostatních lodí je oddělena mohutnými sloupy po 4 z každé strany. Spočívají na patkách z kararského mramoru. Hlavice jsou yonské ze stejného materiálu. Dříky jsou žulové pokryté hlazenou červenou žulou.
Okna lodí jsou zdobena apoštoly (6 na každé straně). Pod kazetovým stropem je 14 barevných oken, pod nimi je 16 cípů, v nichž jsou v šedozelené barvě namalovány profesorem Sequensem sybily, proroci, evangelisté a církevní učitelé. Dlažba je z terakotových dlaždic.
Střední apsidu zdobí barevná mozaika Krista a českých patronů od Josefa Trenwalda, od něhož jsou i postavy andělů v cípech nad vítězným obloukem, provedená firmou Alberta Neuhausera z Insbruku za 19 tisíc zlatých..Andělé drží knihu života, roucho s Kristovou hlavou, odznaky utrpení a víry. Níže v apsidě jsou čtyři výjevy ze života sv. Václava, malované Františkem Sequensem.
Hlavní oltář má podobu sarkofágu z bílého kararského mramovu se čtyřmi hlavami lvů s kruhem na připomínku zachycení kruhu na dveřích sv. Václavem při jeho zavraždění. K oltáři vede pět schodů z šedého kararského mramoru symbolizující pět ran Kristových. Baldachýn je umístěn na 4 sloupech z bílého a šedého kararského mramoru a z mramoru žlutého veronského. Je z měkkého dřeva celý zlacený ozdobený v průčelí 4 znaky evangelistů a nahoře balustrádou s dvěma dřevěnými anděli. Nad sarkofágem je umístěna mramorová oltářní stěna s mramorovým tabernákulem, nad ním je výklenek pro vystavení Sanctissima, kde stojí dřevěný křížek s Kristem. Oltář byl pořízen za 14 tisíc zlatých.
Na oltáři je postaveno 6 svícnů, 8 menších, 2 spojené s oltářem a dva mramorové na koncích oltářní stěny. Z baldachýnu visí věčné světlo v ceně 188 zlatých věnované Marií Barvitiusovou. K ní náleží 4 lampy věnované pí. Matějíčkovou, pí. Turnwaldovou, Františku a Annou Šeborovými a slečnami Antonií a Angelinou Šeborovými. Po obou stranách je šest lamp věnovaných prvním farářem Švehlou. Před oltářem stojí dva dřevěné zlacené svícny a jeden pro paschal. Postranní oltáře jsou Panny Marie a sv. Kříže.
Severní apsida je vyzdobena voskovou malbou znázorňující korunování Panny Marie od prof. Max. Pirnera. Cena je 3700 zlatých. Oltář je od prof Sequense. Poblíž je bronzová zlacená lampa. V jižní apsidě nalezneme voskovou malbu Nanebevstoupení páně od Zikmunda Rudla a socha Krista na kříží s po straně klečícími anděly z kararského mramovu od prof. Suchardy vyrobení Čeňkem Vosmíkem. O velikonocích je zde vystaven Boží hrob od sochaře Krejčíka darovaný farářem Švehlou. Před oltářem visí bronzová lampa, která je stejně jako lampa u postranního oltáře darovaná. Na obou oltářích je šest svícnů, tři na Mariánském oltáři od slečny Františky Švehlové, na druhém pak od Karla Buriana. Kolem oltářů jsou mramorové balustrády.
Kazatelna je zhotovena z istrianského kamene Grisiquano za 5000 zlatých. Varhany mají 30 rejstříků, 3 manualy a 2058 cínových píšťal od firmy Rieger z Krnova za 9000 zlatých. Křížová cesta je vyznačena 14 dřevěnými kříži.
Boční lodi končí za apsidami prostarami křestní kaple a sakristie. V Křtitelnici se nalézají dvě veliká okna s obrazy sv. Jana Křtitele a Krista. Pod nimi je dřevěný oltář se sochami Cyrila a Metoděje – dar od bývalého purkmistra Petra Fišera. Kaple je vyzdobena obrazy ze života světců – nález ostatků sv. Klimenta, příchod Cyrila a Metoděje do Říma, jejich poslání na Moravu, křest lechů na Velehradě a smrt sv. Metoděje. Sama křtitelnice je vyrobena z kararského mramoru s dřevěnou kopulí a soškou Jana Křtitele. V sakristii je umístěno zdobené mramorové umývadlo.
Celé zařízení chrámu mělo ve své době cenu 400.000 zlatých včetně stavebního plánu a řízení stavby za 30000 zlatých.
K bohoslužebnému náčiní dle Paulyho patřila románská monstrance ze stříbra zlaceného v ohni zdobená emailovými obrazy. Monstranci za 1000 zlatých i hostiarium daroval farář Švehla. Druhá monstrance z konce 18. století je bronzová zlacená v ohni a ozdobená stříbrným tepaným věncem. Kalichů má chrám sedm darovaných sl. Karolinou, Emou a Barborou Rohlenovými a Františkou Barvitiusovou, druhý od Karolíny Hančové ze Smíchova, třetí od Tomáše Novotného, čtvrtý od bývalého purkmistra Petra Fišera. Zbylé kalichy pocházejí ze zrušeného kostela. Relikviáře obsahují ostatky sv. Václava (darované Antonínem Peluňkem), sv. Ludmily (darované Emanuelem Kautschem) – oba v románském slohu. Ve zbylých dvou jsou ostatky sv. Kříže z původního kostela. K bohoslužebným rouchům patří bílý zlatem vyšívaný ornát, červený zlatem vyšívaný ornát a ornát černý a fialový. Každý z nich se skládá z kasule, pluviálu a dvou dalmatik. Dále zde bylo 21 kasulí, 5 pluviálů a 19 štol různých barev. Roucha byla zakoupena z výnosu bazarů pražských a smíchovských dam v čele s předsedkyní hraběnkou Nosticovou. Ze starého kostela pochází ornát z čistého hedvábí a 11 kasulí různých barev.
Bohoslužby se od roku 1896 z popudu faráře Švehly konaly každý všední den v 6 hodin ráno. O sedmé hodině bývala Farní mše svatá, při níž se v 8 hodin hrálo na varhany. Tato tradice byla zavedena již roku 1816. V půl páté bylo požehnání, které zavedl opět farář Švehla. V neděli a o svátcích probíhala mše též od šesté hodiny a byla spojena s ranní exhortou, při které se lidé modlí růženec. O sedmé byla mše svatá, od osmé pro českou školní mládež, od tři čtvrtě na devět pro školní mládež německou. V půl desáté bylo velké kázání, od desíti cantata. Poslední vše byla od půl dvanácté. Ve tři hodiny následovalo požehnání, o větších svátcích nešpory. V adventní době byla sloužena mše svatá roráte, při níž byly zpívány staročeské písně. Na Štědrý den pak půlnoční s officiem zmiňované na Smíchově již farářem Konrádem roku 1775. Na Silvestra bývalo o půl páté kázání s požehnáním. V postní době v neděli probíhala od tří hodin postní kázání s požehnáním zavedená roku 1800 farářem Krabathem. Od roku 1898 byla každý pátek konána křížová cesta. Průvod při Vzkříšení obešel kruh kolem kostel, při Božím Těle se vydal od kostela k c. k. gymnáziu, na Jakubské náměstí a zpět do kostela. Křížové průvody a průvod na sv. Marka se konaly v kostele, za příznivého počasí se na třetí křížový den šlo do
Zahrady Kinských. Od roku 1897 byla konána májová pobožnost, kdy se od tři čtvrtě na sedm ráno zpívaly za doprovodu varhan mariánské písně. Od sedmé hodiny bylo kázání, po něm požehnání. První kázání měl farář Švehla 30. dubna, po něm kázali kaplan z Týna František Černý, kaplan od sv. Havla Vendelín Engler, profesor Dr. Jaroslav Sedláček, profesor Dr. Tumpach, gymnazijní profesoři Dr. Zima a Dr. Müller, smíchovští katecheti Pihler, Jordán, Tikal, konsistorní adjunkt Hrubík, křížovník a kaplan u sv. Františka Paukner, křížovník a kaplan u sv. Petra, katecheta Chvála z Vinohrad, katecheta Krátký z Košíř, katecheta Rybák z Karlína a smíchovští kaplani Švehla, Tauš a Pauly. Hojně navštěvovaná májová slavnost byla ukončena 31. května farářem Švehlou a slavným Te Deum. V měsíci říjnu se odpoledne konala z nařízení papeže Lva XIII. růžencová pobožnost. Dvakrát do roka (obyčejně v únoru a v září) se konala 40 hodinová výstava nejsv. Svátosti zakončená průvodem po chrámu.
Dne 13. června 1897 se od chrámu vydalo na nádraží procesí vedené kaplanem Paulym, jehož cílem byla Svatá Hora, kde měl pak Pauly kázání. Poutníci obsadili 22 vagonů. Při vítání navrátivších se poutníků byla zcela zaplněna hlavní třída. Vzhledem úspěšnosti pouti bylo uvažováno o jejím opakování, ale zde informace kaplana Paulyho končí.
Arciděkanský chrám sv. Václava patří zejména uměleckou hodnotou svého interiéru k nejvýznamnějším pražským budovám 2. poloviny 19. století.
Výše uvedené zvony pocházejí z dílny Alberta Samassy v Lublani. Navrhl je Antonín Barvitius, modely připravil řezbář Eduard Veselý.
Zvon Václav s laděním cis1 měl průměr 138 cm a vážil 1530 kg. Kostelu jej věnovala smíchovská obec, která za něj zaplatila 2437 zlatých. Dekorován byl reliéfem sv. Václava. Byl zavěšen v severní věži a rekvírován v 1. sv. v.
Zvon Labert a Krescencius s laděním eis1 měl průměr 108 cm a vážil 600 kg. Kostelu jej daroval velkoobchodník Adolf Popelka a jeho manželka Emanuela, kteří za něj zaplatili 1072 zlatých. Dekorován byl reliéfem sv. Kříže a sv. Lamberta a Krescencia. Byl zavěšen v severní věži a rekvírován v 1. sv. v.
Zvon Jan Nepomucký s laděním gis1 měl průměr 91 cm a hmotnost 400 kg. Kostelu jej věnovala smíchovská obec, která za něj zaplatila 800 zlatých. Dekorován byl reliéfem sv. Jana Nepomuckého. Byl zavěšen v jižní věži a rekvírován v 1. sv. v.
Zvon Maria s laděním cis2 měl průměr 67 cm a hmotnost 150 kg. Kostelu jej věnovala smíchovská obec, která za něj zaplatila 300 zlatých. Dekorován byl reliéfem Panny Marie Staroboleslavské. Byl zavěšen v jižní věži a rekvírován v 1. sv. v.
Zvon-umíráček Michael s laděním eis2 měl průměr 53 cm a vážil 87 kg. Kostelu jej věnovala smíchovská obec, která za něj zaplatila 142 zlatých. Dekorován byl reliéfem sv. Michaela. Byl zavěšen v jižní věži a rekvírován v 2. sv. v.
Zvony z meziválečné obnovy:
Zvon-umíráček Barbora z roku 1921 byl vyroben Rudolfem Manouškem v Brně. Později byl zřejmě přenesen do Radlic.
V roce 1923 bylo u Oktáva Wintra v Broumově objednáno pět nových zvonů. Ulity byly 17. srpna 1923. V září byly dovezeny do Prahy.
Zvon Václav s laděním cis1 měl průměr 141 cm, výšku 117 cm a hmotnost 1750 kg. Na boku měl reliéf sv. Václava a pod ním nápis:
SVATÝ VÁCLAVE,
NEDEJ ZAHYNOUTI
NÁM NI BUDOUCÍM!
Na protější straně bylo uvedeno:
ZVON TENTO OPATŘEN BYL PÉČÍ FARNÍ RADY A KANOVNÍKA TH. C. JANA
PAULYHO, FARÁŘE NA SMÍCHOVĚ Z DARŮ ZDEJŠÍ FARNOSTI OD ZVONAŘE O. WINTRA V BROUMOVĚ 1923.
Rekvírován byl za 2. sv. v.
Zvon Karel Boromejský s laděním eis1 měl průměr 114 cm, výšku 94 cm a hmotnost 961 kg. Na boku měl reliéf sv. Karla Boromejského a pod ním nápis:
SV. KARLE BOR.
SVĚŤ NÁM SVÝM VZOREM NA POUTI ŽIVOTA
Na protější straně byl nápis:
ZVON TENTO OPATŘEN BYL PÉČÍ FARNÍ RADY A KANOVNÍKA TH. C. JANA PAULYHO, FARÁŘE NA SMÍCHOVĚ Z DARŮ ZDEJŠÍ FARNOSTI OD ZVONAŘE O. WINTRA V BROUMOVĚ 1923.
Rekvírován byl za 2. sv. v.
Zvon Panna Maria Staroboleslavská s laděním gis1 měl průměr 94 cm, výšku 77 cm a hmotnost 493 kg. Zvonilo se jím klekání. Byl dekorován reliéfem Panny Marie Staroboleslavské a nápisem:
MATKO BOŽÍ STAROBO. PŘIJMI NAŠE AVE. ZVON TENTO VĚNOVALA SPRÁVNÍ RADA AKC. PIVOVARU NA SMÍCHOVĚ.
Rekvírován byl za 2. sv. v.
Zvon Jan Křtitel s laděním cis2 měl průměr 70 cm, výšku 58 cm a hmotnost 206 kg. Zvonilo se jím třikrát denně klekání. Byl dekorován reliéfem křtu Páně a nápisem:
SV. JENE KŘTITELI VEĎ NÁS K NAŠEMU SPASITELI
Rekvírován byl za 2. sv. v.
Zvon Josef s laděním des2 měl průměr 61 cm, výšku 45 dm a hmotnost 137 kg. Zvonilo se jím ve všední dny k požehnání. Rekvírován byl za 2. sv. v.
Po rekvizicích za 2. sv. války byly do kostela sv. Václava přeneseny i zvony ze zrušeného kostela sv. Filipa a Jakuba na nynějším Arbesově nám., které byly dočasně umístěny v kostele sv. Filipa a Jakuba na Malvazinkách.
Zvon z roku 1493 má průměr 74 cm, výšku 60 cm a tloušťku věnce 5,8 – 6,1 cm. Koruna má šest uch, její základ je nízký, po obvodu trychtýřovitý s žebérky mezi uchy až k okraji. Na horním okraji je nápisová páska z obou stran sevřená provazcem a ornamentem (obloučky se stylizovanými trojlístky). Pod ním je řádek nápisu gotickou minuskulí začínající štítkem s korunovaným vladislavským W. Jednotlivá slova jsou oddělena liliemi. Dokončení nápisu je v druhém řádku po stranách figury světce:
leta.xciii.tento.zwon.slyt.gest.kswatemv.yakvbv.aavrzadu.kostelnyko.yan.halerzek.w/anyek
Těsně pod nápisem je reliéf sv. Jakuba Menšího (stojící vousatý muž s knihou v levé ruce ve výši prsou, pravá ruka se opírá o kloboučnický luk). Věnec je oddělen linkou. Nad dolním okrajem je akant kolem linky.
Zvon z 15. století má průměr 53,4 cm, výšku 41-42,5 cm a tloušťku věnce 4 cm. Koruna má šest hladkých, ostře lomených a zpředu hraněných uch. Základ je zapuštěn do základny s nepravidelným obvodem s otřepem. Základna (stejně jako čepec)je šikmá po obvodu i shora. Na horním okraji je zlom. Nahoře je v jednoduchých linkách řádek nápisu v gotické minuskuli s neurčeným začátkem a polovinou písmen vzhůru nohama. Nápis nedává smysl:
vbeg eC PanOveezdeavo rcpnu rRzpvgoe
V levé věži se nacházejí dva litinové cimbály mísovité, oba mají dole hladkou obrubu a výše dvě linky. Větší má průměr 59 cm a hloubku 19,7 cm, menší průměr 44,6 cm a hloubku 13,6 cm.
Dne 24. září 1995 posvětil biskup Jaroslav Škarvada dva nové zvony.
Zvon Panna Maria Bolestná od Petra Rudolfa Manouška v Praze na Zbraslavi s laděním es2 a o váze 380 kg, který darovala Marie Kleinhamplová.
Zvon Vojtěch od Petra Rudolfa Manouška v Praze na Zbraslavi s laděním es1 a o váze 105 kg, který darovala Marie Kleinhamplová.
Pohled z výšky kostelních věží naleznete zde
Literatura: Kybylová, Ludmila. Lunga, Radek. Vácha, Petr. Pražské zvony. Praha: Rybka Publisher, 2005. Pauly, Jan. Památník města Smíchova : vydaný k jubileu padesáté ročnice vlády Jeho Ap. Veličenstva císaře Františka Josefa I., krále českého. Praha, 1898.
Kostel sv. Václava (Štefánikova)
