Praha – Smíchov severní nástupiště

Praha-Smíchov severní nástupiště bylo umístěno nedaleko nádraží patřícího společnosti České západní dráhy (dnešní Smíchovské nádraží).  Kvůli jeho výstavbě musela být přeložena Radlická ulice, která tehdy vedla uhlopříčně od Akciových Pivovarů (dnešní Staropramen) do ulice Křížová. Buštěhradské nádraží na Smíchově se mělo dočkat poměrně výrazné budovy, která by díky své dekorativnosti a reprezentačnímu pojetí mohla konkurovat i významným neželezničním stavbám. Budova se totiž měla stát počáteční zastávkou stěžejní trati společnosti na trase Praha – Karlovy Vary – Cheb. S přijímací budovou se počítalo v blízkosti mlýna s přístupem z Nádražní ulice.  Dle plánů se mělo jednat o dvě symetrické jednopatrové stavby, mezi nimiž měly být položeny čtyři dopravní koleje zastřešené železnou konstrukcí. V objektu u Nádražní ulice měl být velkolepý vstupní vestibul, ze kterého vybíhala dvě jednopatrová arkádová křídla zakončená jednopatrovými pavilony. Vlevo se měla nalézat pošta a podatelna spěšnin, vedle čekárna s restaurací II a IV. třídy, záchody a dopravní kancelář. Uprostřed kromě hlavního vestibulu vrátnice, prodejna tabáku, pokladny, podatelna zavazadel a reprezentační místnost. Vpravo byly čekárny II a I třídy s restaurací, záchody a restaurační zařízení. Zadní budova byla příjezdová s obyčejnou a dvorní čekárnou, policejní stanicí a samostatnou místností pro dvorního nosiče.

K výstavbě však nakonec nedošlo. Byla postavena provizorní přízemní stavba z hrázděného zdiva v sousedství zájezdního hostince U Zlatého jelena. Vlevo se nacházely kanceláře, příjem a výdej zavazadel, uprostřed byl vestibul a vpravo čekárna I. třídy, restaurace spojená s čekárnou II. třídy, kuchyně a severní křídlo uzavírala čekárna pro III a IV. třídu. Osobní přepravě sloužila pouze jediná kolej. Hlavní skladiště stálo nedaleko tovární zástavby (parního mlýna a plynárny). Další osud celého nádraží je nejasný, budovy byly zřejmě zbourány a přesunuty. Někdy je např. kancelářská budova u skladišť označována za přijímací, ale ani plány nehovoří jasně.

Současné nástupiště na Smíchovském nádraží se nachází nedaleko bývalého skladiště soli. V roce 1933 byla část pozemku pronajata Antonínu Hřebíkovi, který zde postavil hostinec, který od 10. 4. 1934 patřil Československým drahám. Lokál sloužil jako čekárna a prodávaly se zde i lístky. Na počátku 60. let byl změněn na dílnu.