Jméno Butovice vyskytuje se již v záznamech z r. 1088. Byla tu pravěká osada, o čemž svědčí "
hradiště" nad Dalejským potokem, proti Nové Vsi. Ves Butovice je na mírném návrší západně od
Radlic a tvoří s osadou
Jinonicemi (dříve Ninonicemi) ves. Byly tu dva dvory kláštera Kartouzského a statek probošta pražského. Za moru r. 1679 zde byla zřízena nemocnice pro Pražany, zdejší
kostel sv. Vavřince (uprostřed hřbitova) stojí na návrší, východně nad Butovicemi. Je to malá svatyně původně románská, asi ze XIII. století. Byla to prostá polokruhová apsida, která byla r. 1894 přístavbou na straně západní zvětšena téměř o polovici původní délky. Hlavní oltář je barokní, s obrazem sv. Vavřince. Loď kostela je obdélníková. Při severní stěně barokní kazatelna. Při jižní straně je oltářík P. Marie Lourdské z r. 1901. Dříve tu býval barokní oltářík sv. Vincence Fererrského. Kolem kostelíka se rozkládá hřbitov, v jehož jihovýchodním rohu je na nízké podezdívce nízká dřevěná zvonice se třemi zvony. Největší zvon, pěkně zdobený, jest z r. 1574. Menší zvon byl z r. 1615, byl však r. 1840 ukraden a rozbit. Znovu ulit r. 1847. "Umíráček" má německý nápis. V
Dalejském údolí (jižně od Jinonic) bývala uprostřed svahu strmé skály dlouhá jeskyně Svatoprokopská, v niž podle pověsti žil sv. Prokop. Ke cti tohoto světce zbudován byl knížetem A. Švarcenbergem v letech 1711-1712 na temeni skály
kostelík. Před jeskyní na strmé skále stávala poustevna, k níž vedly schůdky ve skále vytesané. Jeskyně byla jednou z největších v Čechách. Délka asi 120 m. Pohodlným vchodem vstupovalo se do tak zvané "čertovy síně", do níž skalní trhlinou padalo denní světlo. Byla 9 m vysoká a 7 1/2 m široká. Odtud vedly schůdky dále. Dno jeskyně bylo povětšině šikmé a v levé straně byla "čertova strouha", místy až 1 m hluboká. Sluj se dále šířila nebo úžila, končíc v rozšířené místnosti, odkud dále byl otvor asi 1 m vysoký, jímž vstoupilo se do malého, úzkého sklepení, kde prý prodléval sv. Prokop v době modliteb a postu. Dnes po jeskyni není ani památky. Byly tu zřízeny vápencové lomy a r. 1890 celá jeskyně zmizela. Kostelík octl se nad srázem skalního lomu. Při cestě z Radlic byla r. 1753 postavena socha sv. Prokopa. V dřívějších dobách bývalo Dalejské (Svatoprokopské) údolí místem velice půvabným. Pouť Svatoprokopská (v neděli po svátku sv. Prokopa) považována byla za národní pouť. Obec měla v roce 1929 kolem 200 popisných čísel. Byla tu obecná škola, Sokolovna, opatrovna, nádraží, cihelny, vápenice, obchody a hospodářství.
Nedávná historie bude doplněna.
Literatura: Žáček, František. Stehlík, František. Historický a orientační průvodce Prahou. Praha: Nakladatelství Františka Stehlíka, 1929.