Při Plzeňské třídě na rozhraní Smíchova a Košíř se rozkládá Malostranský hřbitov o velikosti 2,2 ha. Je přístupný dvěma vchody z Plzeňské třídy.
Historie
Představení vlašského špitálu vybudovali v době morové epidemie r. 1680 pohřebiště na místě bývalé vinice a zřídili u něj špitál pro nemocné morem. Mnoho nemocných i obětavých jezuitů, kteří je ošetřovali, zde bylo pohřbeno při této i při další morové epidemii v letech 1713 - 14. V roce 1703 zde byla postavena kaple sv. Rocha, ochránce proti moru, a r. 1715 kaple Nejsvětější Trojice. Kaple i hřbitov náležely k malostranskému kostelu sv. Václava (býval na Malostranském náměstí), odtud název hřbitova Malostranský. Místo kaple Nejsvětější Trojice byl v letech 1831 - 37 vystavěn nový kostel sv. Trojice a kaple sv. Rocha byla do něj začleněna. Klasicistní stavba kostela s věží v průčelí je zdobena obrazem Nejsvětější Trojice s Posledním soudem od Františka Horčičky, obrazem sv. Anny (kopie podle Rubense) od Filipa Mazance a obrazem Sv. Kříže od L. Blankarta. O výstavbu kostela se zasloužilo Malostranské bratrstvo lásky k bližnímu. Mezi dobrodinci byl zejména Pasovský biskup, hrabě Leopold Thun-Hohenstein, který zemřel na svém nedalekém letním sídle Cibulka a byl zde pohřben. Když Josef II. zakázal pohřbívat uvnitř města a pod kryptami kostelů, stal se tento hřbitov od 1. července 1787 městským pohřebištěm obyvatel na levém břehu Vltavy - pro Malou Stranu a Hradčany a později i Smíchov (pro obyvatele pravého břehu byl určen Olšanský hřbitov). Město se rychle rozrůstalo a hřbitov se brzy ocitl uvnitř obydlené části, což vedlo k jeho uzavření v r. 1884. Pak se pohřbívalo na hřbitově Na Malvazinkách. Plán rozvoje Smíchova později předpokládal zrušení Malostranského hřbitova, ale vlna protestu významných osobností tomu zabránila. V průběhu doby byl však hřbitov několikrát redukován, část hřbitova zabrala komunikace a mnohé náhrobky odtud byly přemístěny zejména na Olšanské hřbitovy a na Vyšehrad (např. Karel Jaromír Erben).
Náhrobky
Uprostřed hřbitova stojí nejvýznamnější náhrobek biskupa pasovského, hraběte Leopolda Thun-Hohensteina. Pomník patří k vrcholným dílům sochaře Václava Prachnera. Byl ulit v hořovických hutích a je významnou památkou uměleckého slévárenství u nás. Celý areál hřbitova je rozsáhlou galerií zejména empírové funerální plastiky. Mezi autory náhrobků jsou další slavná jména - František Xaver Lederer, Josef Malínský, Jan Ludvík Kranner, Josef a Emanuel Maxovi. Známý je náhrobek Svaté holčičky, dílo Josefa Maxe z r. 1851 - na kamenném podstavci ležící postavička děvčátka, ke kterému děti spontánně začaly nosit svá přáníčka a kytičky. Příběh holčičky bývá vyprávěn v různých obdobách. Podle pověsti žilo v jedné rodině na Újezdě milé a hodné děvčátko, které jednoho dne vypadlo nešťastnou náhodou z okna. Podle jiné pověsti se jednalo o dcerku malíře Kristiána Rubena, která zemřela v nejranějším dětském věku na tuberkulózu. Kolem náhrobku vznikla legenda, kterou zpracoval František Kožík v knize Svatá holčička.(O holčičce z Újezda v Praze jménem Anna Degenová a letopočet skonu 1851). Václav Sedláček ve svých Dějinách Smíchova uvádí zase pověst, že matka holčičky zemřela při porodu, ale dcerku v noci navštěvoval její duch, aby jí kolébal. Když byl holčičce jeden rok, byla svým otcem ráno nalezena mrtvá, ale s andělskými křídly.
Na Malostranském hřbitově odpočívá mnoho významných osobností
Arbeiter Jan Dobromil (1794 - 1870), lékárník, mecenáš pražské kultury
Böhm Josef Jiří (1807 - 1868), ředitel hvězdárny v Klementinu
Degenová Anna (1848 -1851), "svatá holčička", autorem náhrobku je Josef Max
Dienzenhofer Kilian Ignác (1690 - 1752), stavitel
Dienzenhofer Krištof (1655 - 1722), stavitel
Döbler Jiří (1788 - 1845), rytec a kreslíř miniatur
Dřevíkovský Eduard (1818 - 1878), malíř
Dusík Jan Ladislav (1761 - 1812), klavírní virtuos
Dušek František Xaver (1731 - 1799), skladatel, klavírní virtuos
Dušková Josefina (1753 - 1824), pěvkyně, Mozartova hostitelka na Bertramce
Erben Karel Jaromír (1811 - 1870), básník, archivář, 1907 přenesen na Olšany
Freyová Marie (zemřela 1870), herečka Stavovského divadla
Hellich Josef Vojtěch (1807 - 1880), malíř, autor nejznámějšího portrétu B. Němcové
Holina František (1806 - 1877), kaligraf, otec Nerudovy snoubenky Anny Holinové
Kohl Ludvík (1746 - 1821), dvorní malíř císařovny Marie Terezie
Kořínek František Branislav (1831 - 1874), profesor na malostranské reálce
Kosárek Adolf (1830 - 1859), malíř krajinář
Kranner Jan Ludvík (1764 - 1828), sochař
Lauterbach Josef, c. a k. podplukovník; autor vojenského náhrobku se dvěma štíty je sochař Ignác Platzer (III. generace)
Malínský Josef (1752 - 1827), sochař; sám si navrhl náhrobek
Mánes Antonín (1784 - 1843), malíř
Mánes Václav (1793 - 1858), malíř, bratr Antonína M.
Morstadt Vincenc (1802 - 1875), malíř Prahy a j. měst
Novotný Eduard (1833 - 1876), tvůrce českého těsnopisu
Palliardi Ignác Alois (1765 - 1806), stavitel
Pelcl František Martin (1734 - 1801), historik buditel
Pěšina rytíř z Čechorodu Michael Václav (1782 - 1859), buditel, kanovník u sv. Víta, autor figurálního náhrobku je Emanuel Max
Pfleger-Moravský Gustav (1833 - 1875), spisovatel
Pinkas Adolf Maria, JUDr. (1800 - 1865), advokát, poslanec, politik
Platzer Ignác František I. (1717 - 1787), sochař
Platzer Ignác II. (1757 - 1826), sochař
Platzer Robert (1831 - 1867), sochař
Ringhoffer František (1817 - 1873), továrník
Thun-Hohenstein Leopold, 1811 - 1888), politik, poslední kníže-biskup pasovský, autor největšího zdejšího centrálního náhrobku je Václav Prachner
Tomášek Václav Jan (1774 - 1850), skladatel a Goethův přítel, autor náhrobku se stylizovanou lyrou je Robert Platzer
Vitásek Jan Nepomuk Augustin (1770 - 1839), skladatel, ředitel svatovítského kůru, autor náhrobku je Josef Max
Kompletní seznam hrobů včetně jejich polohy naleznete zde.
Aby se zabránilo dalšímu vandalskému ničení, je hřbitov nyní uzavřen a vstup je pouze na požádání. Na hřbitově se již nepohřbívá.
Malostranský hřbitov (Plzeňská ul., zast. Bertramka)
