Klub přátel starého Smíchova
Dnešní datum: 30. 10. 2024   


Anketa
Kterou z níže uvedených památek Prahy 5 považujete za nejohroženější?

Malostranský hřbitov (36202 hl.)
 
Usedlost Cibulka včetně přilehlého parku (32015 hl.)
 
Kaple sv. Trojice (U Nesypky) (31075 hl.)
 
Kaple Panny Marie Bolestné (Barr. most) (31124 hl.)
 
Terasy Barrandov (31646 hl.)
 
Lihovar Zlíchov (31348 hl.)
 
Usedlost Skalka (2822 hl.)
 
Usedlost Turbová (2576 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 198808

* Ringhofferovy závody (začátek Plzeňské ulice, štít Plzeňská 8)

Vydáno dne 23. 10. 2007 (5916 přečtení)



František Ringhoffer st. opustil jako kotlářský tovaryš v roce 1769 Müttendorf v tehdejších Uhrách a vydal se do Prahy, kde v roce 1771 skládá mistrovskou zkoušku. Zároveň si zakládá dílnu na Starém Městě, z níž zásobuje pivovary kotli. V roce 1787 kupuje dům, v němž měl dílnu, a o čtyři roky později je zvolen starším kotlářského cechu. V roce 1807 po jeho smrti přebírá dílnu syn Josef, který ještě za života svého otce koupil v Kamenici u Kouřimi mlýn, kde zhotovoval větší předměty, které nemohly být v Praze pro nedostatek místa vyrobeny. V pražské dílně se začínají vyrábět stroje na výrobu lihu a cukru. V roce 1832 získává hodnost c. k. dvorního kotláře. Roku 1843 získává povolení postavit si vlastní továrnu. Po jeho smrti v roce 1847 přebírá továrnu nejstarší syn František, který za rok přenesl továrnu na Nové Město. Téhož roku dostal povolení vyrábět všechny druhy měděného zboží a strojů. Proto kupuje od šlechtice Jana Riedla pozemky na Smíchově, kde  v roce 1852 založil továrnu na železniční vagony, parní stroje, kotle, zařízení pro pivovary, mlýny a pily.. Areál se postupně rozrůstal na dvě strojírny, kovárny, soustružny s kotelnou a strojovnou, montovny vagonů, strojírny pivovarských strojů, slévárny, kotlárny, kancelářské budovy, vrátnici, plynárny, vlečky a vilu baronky Ringhofferové. V roce 1855 zakládá továrník Ringhoffer nemocenskou pokladnu pro své dělníky, kterou spravuje jimi ustanovený výbor. Dále zřídil penzijní fond pro dělníky, kteří pracovali více než 10 let, a pro vdovy a sirotky. Za své zásluhy byl roku 1861 zvolen smíchovským purkmistrem. Po povodni v roce 1862 dostává rytířský kříž Františka Josefa. V roce 1864 je zvolen zemským poslancem, kterým byl až do své smrti. V šedesátých letech už továrna produkovala 3500 vagonů ročně a rozrostla se i na pozemky v dnešní Křížové ulici. V roce 1873 zde pracovalo 2200 dělníků, v roce 1854 jen 120. V závodě Tylovka ve Stroupežnického ulici se od roku 1870 montovaly vagony a byla zde truhlářská dílna a nýtovna. Na kopci Mrázovka vzniká dnes už neexistující dělnická kolonie. V roce 1872 získává František Ringhoffer za průmyslové zásluhy řád železné koruny II třídy,  o rok později je povýšen do šlechtického stavu. V témže roce náhle umírá. Továrny a panství (Kamenice, Štiřín, Kostelec, Popovice, Lojovice) přebírají jeho synové František, Emanuel a Viktor. Přichází hospodářská krize, objednávky váznou a počet dělníků se snižuje na 900. Úpadek se podařilo odvrátit získáním zakázek ze zahraničí (zejména z Ruska, Finska, Německa a Rumunska). Dělníkům byl svěřen výpomocný fond založený roku 1874, vypůjčenou částku mohli splácet ve splátkách. V roce 1880 již však továrna nemůže vyrábět pro zahraničí a je vázána na nevelké objednávky rakouských drah. V roce 1880 je postavena vlečka na Smíchovské nádraží. V této době se začínají vyrábět chladící stroje pro pivovary. V roce 1886 je zřízena stálá výpomocná pokladna, vyplácející dělníkům pomoc po 3 měsíce po ukončení práce, částku vraceli v nízkých splátkách, když zase byli do práce přijati. Zřízen byl ochraňovací sbor, který poskytoval pomoc při nehodách v továrně.V roce 1889 je nemocenská pokladna přetransformována na zákonem předepsanou, povinné poplatky dělnictva ale hradila továrna. Dále byly dělníkům vyplaceny dávky 150 zlatých každý měsíc po 40 letech práce v továrně, při odchodu na odpočinek 300 zlatých a na odpočinku byla zdarma lékařská péče a léky. Za mrtvého i když penzionovaného dělníka dostala vdova 50 zlatých. O vánocích bylo rozdáváno šatstvo pro děti. V roce 1890 se výroba začíná opět rozebíhat, jsou přijímány zakázky zejména na vagony. V roce 1898 již má 3118 dělníků, 214 úředníků a 41 sluhů. Při továrně funguje od roku 1892 i továrna pro učně. Před první světovou válkou se hlavním produktem továrny stávají kolejová vozidla. Po znárodnění byla továrna přejmenována na národní podnik Vagonka TATRA – Smíchov, později se stává součástí ČKD. Byla největším výrobcem tramvají na světě, vozy řady T se staly takřka výhradním tramvajovým  prostředkem východního bloku. Na místě továrny dnes stojí obchodní centrum Nový Smíchov. Po továrně zůstalo jen průčelí tovární haly (viz obrázek) a vila baronky Ringhofferové.
 
Literatura: Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze, 2005.Továrna F. Ringhoffer. Technický obzor VII. 1909. Ringhofferův koncern. Sborník SIA 1930.

Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek

E-mail servis
Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

Malostranský hřbitov
Malostranský hřbitov

Muzeum hl. m. Prahy
Muzeum Prahy

PIS
Pražská informační služba

Partner webu

Partner webu Česká spořitelna a.s.
Partner webu PRAHA

Partner webu Národní muzeum

Partner webu Městská část Praha 5


TOPlist

eşya depolama
Copyright© Klub přátel starého Smíchova 2006 - 2016 / Webmaster Tomáš Křivánek / Redakční systém: phpRS