5. kapitola: Povodně, Prušáci a jiné katastrofy

Autor: Marta Jiroudková <marta.jiroudkova(at)centrum.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 14. 04. 2008



Bylť to rok 1845, když Vltava následkem kruté a dlouhé zimy po prudkém tání a vícedenních deštích v měsíci březnu neobyčejně se rozvodnila a potom dne 24. března největší posud známou povodeň způsobila, zaplavivši továrnu Kohoutovu, oba mlýny, továrnu na porculán, továrny Porgesů a Příbrama a více jiných budov, což se v míře poněkud menší též r. 1862 opakovalo. Roku 1847 protrhla se nad Smíchovem a jeho západním okolím černá mračna, a valila se údolím potoka motolského ohromná spousta vody, vysoká v některých místech až na dva sáhy, čímž mnozí na svém majetku velikou zkázu a ztrátu utrpěli, ano i několik lidí blíže usedlosti Kailové č. p. 20 ve vlnách utonulo. Roku 1871 následkem neslýchaných průtrží mračen, kterýmiž dne 25. května skoro celé západní Čechy postiženy byly, přivalilo se řečištěm Berounky do Vltavy takové nevídané množství vody a s takovou prudkostí , že řeka Vltava, tekoucí toho času v obyčejné míře své, již v noci ku dni 26. května úžasně stoupati počasla a z rána konečně téměř výšku povodní z r. 1845 a 1862 dosáhla, tak že níže ležící část Smíchova pojednou zaplavena byla, a její obyvatelé sebe a svůj majetek sotva zachrániti mohli. A opět to byla ohromná mračna, jež se den 26. června 1875 západně od Smíchova a z části nad ním samým strhla a takové spousty vody deštila, že potok motolský v okamžení náramně se rozvodiv, zaplavil velikou část obce košířské, malostranský hřbitov, zahradu Peletku, odtud pak silnici plzeňskou, ulice Komenského a Palackého, a jelikož tyto jemu nestačily i vedlejší továrnu Ringhofferovu a jiné usedlosti, ano zasáhnul třídou Kinského až k samé radnici. Při tom všem povalil mnoho hradebních zdí, jiných velkých škod způsobil, ano i do mnoha sklepů a příbytků vniknul,  z nichž pak voda teprve po vícedenním úsilovném čerpání odstraněna byla. Též údolím radlickým přivalila se touže dobou ohromná síla vody, strhavší vše, co ji v cestě bylo a  zaplavivši i část nádraží zdejších. Podobnou povodní následkem průtrží mračen utrpěl Smíchov též následujícího roku 1876, jenže v míře poněkud menší..

 

Ani před pohromami ohně nezůstal Smíchov zachráněn. Zvláště v posledních 15 letech bylo tu více požárů; ale nenabyly větších rozměrů a byly z větší části hned v zárodku uhašeny (pozn: zásluhou sboru dobrovolných hasičů, o kterémž se pojednává na místě jiném).

Jako jinde, tak se i na Smíchově objevily a řádily rozličné epidemie; byla kolera v letech 1831, 1836, 1849, 1855, 1864 a 1866 velmi zhoubné a opět v letech 1872 a 1873, avšak již mírnější a v menších rozměrech. V letech 1873 a 1876 objevili se ošklivé neštovice a zahnízdily se tak, že od té doby vícekráte, ale řidčeji a méně nakažlivě vypukly a teprve konce roku 1880 vymizely, vyžádavši mnoho obětí u rozličného věku, stavu a povolání.

Také to budiž budoucnosti zachováno, že r. 1866 jakož celá skoro země česká, též Smíchov snášel svízele nepřátelského vpádu pruských vojů jakožto následek nešťastné války německých bratří a pověstné „mlhy u Chlumu“. Dne 3. července 1866 totiž byla u Sadové a Králové Hradce armáda rakouská od pruských vojů v rozhodné bitvě na hlavu poražena, tak že se musila dáti na útěk až za Dunaj, následkem čehož pak Rakousko přes šťastné výsledky svého stejnodobého válčení proti Itálii, spojenci Pruska, celé Benátsko Vlašské ztratilo, z německého „buntu“ vyloučeno bylo a ke všemu ještě oběma nepřátelům značné válečné náhrady dáti musilo. Tenkráte bylo i na Smíchově oddělení pruské posádky po dobu několika měsíců ubytováno a zaopatřováno, čímž síly jak jednotlivých občanů tak i obce až na kraj možností napnuty a vyčerpány byly. Bylo to tím krušnější, ježto přerušením práce v četných továrnách a závodech veškerá téměř třída pracující se ocítila v kruté tísni. Při tom všem spočívala na obci všecka starosť o udržení veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti; neboť c. k. úřady zastavily svou činnosť a zůstavily obec svému osudu. Ale nicméně byly všecky svízele okupace opatrností, přičinlivostí a obětavostí tehdejšího zastupitelstva městského šťastně překonány, začež se jemu od četných usedlých občanů, dostalo vřelého uznání a poděkování ve zvláštní adrese ze dne 10. srpna 1866. Zastupitelstvo samo uznalo pak ve svém sezení dne 29. ledna 1867, že v příčině té přísluší v první řadě zásluha Karlu Dimmrovi, tehdejšímu radovi městskému, jenž v zmíněné době válečné po celý čas nepřátelské okupace obci i státu výtečné služby prokázal, a jemuž za to, jelikož nabízené jemu čestné měšťanství přijíti se zdráhal, výbor obecní ve zvláštním pochlebném dekretu své úplné uznání a nejvroucnější díky projeviti se byl usnesl.

Aby Smíchov i celá vlasť před uvedenými a jinými osudy a hosty na dále zachráněny zůstaly, to spravujž a řidiž Bůh!

Příští kapitola: Návštěvy císaře Františka Josefa I. na Smíchově

Předchozí kapitola: Smíchov v dějinách české země